Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Deprese je zákeřná nemoc

29. 8. 2012

„Deprese je vážná, ale dobře léčitelná nemoc.“ To je většinou první informace, kterou od svého lékaře uslyšíte. Jo, to je fajn, říkáte si. „Léčba je většinou dlouhodobá,“ pokračuje lékař. No nevadí, chvíli to vydržím, pomyslíte si. Ale to ještě netušíte, jak dlouhá ta chvíle bude. „Musíte brát léky pravidelně.“ Ne týdny, ale měsíce, někdy i roky. To už vás poněkud vyvede z míry.

Za čas, až antidepresiva začnou úspěšně plnit svou funkci, se vám trošku uleví a začnete mít pocit, že svůj život opět zvládáte. A začínáte pochybovat. Musím brát léky, když je mi dobře? To přece zvládnu i bez nich. Jste na rozcestí: věřit svému lékaři nebo dát na svůj laický úsudek? Když vám řekne chirurg, že máte zlomenou ruku a potřebujete dlouhodobě sádru, neváháte, věříte jeho odbornému úsudku. Když vám řekne psychiatr, že máte depresi a potřebujete dlouhodobě antidepresiva, nevěříte. Ty, co vysadí léky bez varování, čeká v tom lepším případě několik šílených nocí pověšených na Lince důvěry, beznaděj, strach a prázdnota, než pochopí. O tom horším se pak dočtete v černé kronice. Jsem ukázněný pacient. Jsem stále tady.

Deprese je nebezpečná a zákeřná nemoc. Je nebezpečná tím, že není vidět. Nemůžete ji změřit teploměrem jako horečku, nejde snadno spočítat bílé krvinky v laboratoři. Nechybí vám ani ruka ani noha. Jen nějaké chemické látky v mozku. A ty nejde píchnout injekcí do krve, jako inzulín. Není to vidět, nedá se to přesně změřit a nejde nad tím vůlí zvítězit. Často se k tomu přidávají i další tělesné potíže. Je to jako běh na dlouhou trať a vám nezbývá než běžet, i když nevidíte cíl.

http://www.help24.cz/index.php?page=beckova-stupnice

http://cs.wikipedia.org/wiki/Deprese_(psychologie)

Iva Borak

Iva Borak

Jsem žena. Jsem realista. Vyrostla jsem vedle svého postiženého bratra. Žiju se svými téměř dospělými dětmi a mnoho let také s periodickou depresívní poruchou. Miluji slunce, čokoládu a lidi se smyslem pro humor. Nesnáším bezmoc, bezohlednost a předsudky. Koukám kolem sebe a používám vlastní hlavu

Poslední články autora

Osladím si ráno 20612x, 23.2.2012
Čekání na slunce 155457x, 18.3.2012
Reforma nebo deforma ? 7056x, 7.5.2012
Měla jsem zlý sen 5009x, 29.5.2012
Dívka a muž na zemi 3796x, 29.5.2012
Hudba, festivaly a bariéry 3496x, 15.8.2012
To musíš zvládnout 2701x, 8.9.2012
Úklid vlastní hlavy 2673x, 8.9.2012
Pomoc! Nechci sKartu! 5983x, 25.9.2012
Tančím nejlíp, jak dokážu 2854x, 13.10.2012
Rovnováha vlastního já 2759x, 28.11.2012
Chodníky a čistý stůl 2429x, 10.12.2012
Přání a předsevzetí 2363x, 8.1.2013
Vánoce v ponožkách 2400x, 8.1.2013
Jsem neviditelná 3200x, 12.2.2013
Dotýkejme se 2629x, 6.3.2013
Zdravěji a pomalu 2382x, 26.6.2013
Supermarket nebo obchůdky? 1838x, 17.12.2013
Na hubnutí se musí jinak 1836x, 30.1.2014
Diskriminace slušnosti 1756x, 10.6.2014
Byla to bojovnice 1541x, 16.1.2016
Jsem divná 1496x, 21.4.2016
Udělala jsem si radost 1322x, 2.6.2016

Komentáře

  • Eva

    vloženo 17.4.2013 09:52:19

    Víš Ivanko, někdy musíš běžet, ikdyž cíl vidíš a není vůbec optimistický. Přesto o to víc síly musíš mít, abys nepodlehla. A věř, že vím, o čem mluvím. Takže drž se. !!!

Přidat komentář...

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2024 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |