– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Dříve jsem nejraději sloužil s Andrejem, teď s Janou Větrovcovou

1. 10. 2019

V Psychiatrické nemocnici Praha-Bohnice působí náš spolek ,,Dobré místo“ již asi 4 roky. Já osobně z toho období, kromě své klasické a hlavní redaktorské práce, pomáhám mimojiné i v bohnickém Peer-klubu. Tam působím něco přes tři roky. Společně s kolegyní Janou Větrovcovou jsme tak v Peer-klubu nejdéle působící zaměstnanci. Dříve jsem nejraději sloužil s Andrejem. Byl to původem Kazach, ale již nejen s trvalým pobytem v Česku ale též s českým občanstvím. Však také z Kazachstánu odešel s rodinou do Česka v dětském věku. V době, kdy u nás působil mu již bylo kolem třiceti let. Služby v Peer-klubu jsme měly většinou společné a proto jsme se hodně sblížili. Společně jsme i trénovali s fotbalovým týmem CDZ Praha a jezdili na turnaje. Byli jsme velmi dobří kamarádi. Andrej měl skvělou, vyloženě nekonfliktní povahu a právě proto mi tedy jako kolega v zaměstnání i kamarád tolik seděl. Andrej je ale na rozdíl ode mě světoběžník /já naopak spíš domácí typ/ a proto před necelým rokem odešel pracovat do Skotska. Mohl si to dovolit, protože skvěle ovládá angličtinu, ze které má i státnici. Když od nás odcházel bylo mi smutno. Často si na něj vzpomenu a chybí mi.

Náhradu za něj jsem našel právě v kolegyni, se kterou pracujeme v Peer-klubu nejdéle v Janě Větrovcové. Nic na tom nemění fakt, že Jana je povahově zcela jiná, než byl Andrej. Andrej toho moc nenamluvil, Janě to ,,jede“ pořád. A je pořád samá legrace. Svými ,,hláškami“ mě dokáže rozesmát i v situacích, kdy je mi smutno, nebo na tom nejsem psychicky nejlépe. Pochází z Kladna jako já a dost často spolu jezdíme společným vlakem do Prahy. Za celou dobu, co se známe a to je víc než ty tři roky jsem ji neviděl naštvanou, nebo psychicky skleslou. Je pořád plná optimismu a její pověstné průpovídky a ,,hlášky“ z ní jen srší. A ten optimismus dokáže přenášet i na mě a to i v době, kdy mi do smíchu moc není. Když jsem s Janou, dokážu aspoň na chvíli zapomenout na své problémy a i já jsem samá legrace a i já mám ústa plná nejrůznějších průpovídek a vtípků. Vzpomínám si na situace při cestě vlakem mezi Kladnem a Prahou, kdy jsem kvůli svému smíchu nemohl téměř mluvit a dokonce jsem smíchy až brečel. Naše průpovídky vždy baví celý vagon. Přitom se ale nejedná nikdy o nic vulgárního, ani o nic, co by snad někoho mohlo urazit. Na to má Jana a snad i já cit i vkus. Teď se od října budou v Peer klubu asi měnit služby a já si jen přeji abych sloužil společně s Janou, protože mi svým ustavičným optimismem a svérázným humorem vyloženě zvedá náladu, i když je mi právě smutno a psychicky těžko.

Luboš Hora-Kladno