Ve spolku ,,Dobré místo“ pracuji nepřetržitě už asi 7let/ze všech jeho zaměstnanců, kromě šéfa Jožky Gabriela nejdéle/. Zažil jsem už tři stěhování do jiných působišť. Kdysi, krátce po vzniku ,,Dobrého místa“ jsme začínali na pražském Ondřejově. Pak jsme se stěhovali do Modřan a následně do Bulharské ulice ve Vršovicích. Nakonec jsme skončili v areálu Psychiatrické nemocnice Praha-Bohnice. Tady se mi ze všech našich působišť líbí zdaleka nejvíce. Máme tu k dispozici celý jeden pavilon, konkrétně číslo 19 a je tu zdaleka největší možnost bohatého zájmového vyžití nejen pro zaměstnance, ale i pro pacienty, které my zaměstnanci jako tzv. Peeři máme na starost.

Břetislav I - český Achilles

Pokud budeme počítat dva první doživotní krále a prvního dědičného krále /všichni tři začínali jako knížata/, vystřídalo se na českém knížecím stolci od konce 9. století do počátku století třináctého celkem více než 25 knížat, včetně jedné kněžny-Drahomíry, která vládla 2 roky v době nezletilosti svatého Václava. Někteří z tohoto poměrně vysokého počtu byli silní a český stát za jejich vlády vzkvétal i se případně územně rozšiřoval. Jiní byli naopak slabí a přiváděli zemi k úpadku.

Dvě milostné romance z počátku českých dějin

Romance první - Oldřich a Božena

Hned dvě milostné romance, z menší části přikrášlené, z té větší historicky doložené se v Čechách odehrály téměř ve stejné době v první polovině 11. století. Jedná se o romantické milostné příběhy Oldřicha a Boženy a Břetislava I. a Jitky. Oběma příběhům se věnoval již na počátku národního obrození v poslední čtvrtině 18. století trochu neprávem zapomenutý dramatik Václav Thám. O obou romancích tehdy napsal divadelní hry, které se hrály už v prvním vlasteneckém divadle ještě za hlubokého útlaku Habsburků. To divadlo se jmenovalo ,,Bouda". Oba příběhy byly ve 20. století pod názvy ,,Oldřich a Božena" a ,,Břetislav a Jitka" též zfilmovány. Pokud píši, že se odehrály v téměř stejné době, pak je třeba uvést, že kníže Břetislav I. byl synem právě knížete Oldřicha a jeho manželky Boženy.

Dvě milostné romance

Romance druhá-Břetislav a Jitka

Svou druhou milostnou romanci z počátků českých dějin začnu kratičkými verši z rýmované a první česky napsané kroniky tzv. kronikáře Dalimila.

,,Božena ta přála právu,

ctila lidi všeho stavu.

Oldřichu ta selka zdravá

dala syna Břetislava.“

John Keats/1795-1821/

Anglická romantická literatura má tři básníky-vrcholné představitele ryzího romantismu. Zdůrazňuji slovo ryzího protože všichni tři jmenovitě George Gordon Byron, Percy Bysshe Shelley a právě John Keats psaly své verše i rozsáhlé veršované lyrickoepické skladby pouze v duchu romantismu. Totéž nelze říci například o dvou největších představitelích ruského romantismu Puškinovi a Lermontovovi. V některých jejich dílech se již projevuje jiný literární směr tzv realismus. Ti tři výše uvedení angličtí básníci jsou ale představiteli pouze romantismu a žádné náznaky nějakého jiného uměleckého směru se u nich neobjevují. Jedním z těch tří Angličanů je právě John Keats.

Walter Scott/1771-1832/

Ve svém seriálu o romantismu jsem se věnoval už dvěma Angličanům-básníkům Georgovi Gordonovi Byronovi a Johnu Keatsovi. Jejich verše mám rád, ale ještě raději mám historické romány Waltera Scotta. Důvod je prostý. Mám dva velké zájmy historii a literaturu. Kdybych byl nucen věnovat se jen jednomu z nich, dal bych přednost historii, kterou jsem vystudoval, ve které jsem i přednášel seniorkám, vesměs bývalým učitelkám dějepisu. Nyní ale k samotnému Walteru Scottovi. Byl Scottem jménem i Skotem původem. I on začínal verši, respektive veršovanými epickými povídkami, například ,,Jezerní panna“. Brzy však pochopil, že tento literární útvar již přežil. Pak začal psát rozsáhlé historické romány.

Adam Mickiewicz a jeho Konrád Wallenrod

Adam Mickiewicz /1798-1855/je dosud mnohými literárními odborníky považován za největšího polského básníka všech dob. Narodil se tři roky před posledním dělením Polska v rodině advokáta a zchudlého šlechtice. Bylo mu 14 let, když jeho rodným krajem prošla Napoleonova armáda a zanechala zklamání o to větší oč větší naděje byly tehdy neexistujícímu státu Polsku s jejím příchodem spojovány. Za studentských let ve Vilně se Mickiewicz stal členem tajného studentského spolku a svou ,,Odou na volnost“ dal výraz ryzímu zápalu mladých vlastenců. V roce 1823 zostřily absolutistické vlády Rakouska i Ruska postup proti tajným organizacím. A tak došlo i na spolek vilenských studentů v Ruskem okupované části Polska. Mickiewicz byl tehdy vyslýchán, vězněn a nakonec vypovězen z rodného Polska do ruských oblastí říše. Tak opustil největší polský básník v 26 letech svou vlast a již se do ní živý nikdy nevrátil.

Ve vyhnanství v Rusku však napsal svá nejlepší vesměs básnická díla. Vedle lyricko-milostných ,,Dziad“ jsou to především rozsáhlé epické skladby ,,Pan Tadeáš“ a ,,Konrad Wallenrod“.

28.říjen roku 1918 a co mu předcházelo

Prohlížel jsem kalendář a zjistil, že naše republika má hned 6 státních svátků. Jsou to dny 8.5, 5.7. a 6. 7., 28.9., 28.10. a 17.11.. Osobně si myslím, že státní svátek by měl být jen jeden. Který den z těch pěti výše uvedených bych vybral já? Určitě ten pátý v pořadí , tedy 28. říjen. Ostatní státní svátky dnes oficiálně uváděné bych osobně označil, jako tomu bylo před listopadovým převratem v roce 1989 pouze za významné dny republiky.

Opakovala se situace z loňského léta. Skoro celé školní prázdniny jsem byl v těžké psychické krizi. V červenci jsem to ještě z velké části vyřešil dovolenou, ze které jsem ovšem nic neměl a celou jsem ji strávil doma v depresích. Kritická situace vyvrcholila v srpnu, kdy jsem skončil nejprve na chirurgickém oddělení kladenské nemocnice s rozraženou hlavou/více v mém seriálu ,,Můj letošní kritický srpen/ a téměř okamžitě poté i v Psychiatrické nemocnici v Horních Beřkovicích.