Státní svátek v neděli 28. října letošního roku mě sice nepřivedl do hlavního města Prahy k velkolepým oslavám, ale za to k zamyšlení nad těmi sty lety národní samostatnosti a v neposlední řadě i nad svým životem.

K jakému závěru jsem dospěl? K jednoznačnému určitě ne. Jsem ročník 1964 a z vlastních zážitků jsem mohl tedy čerpat a hodnotit jen zhruba polovinu tohoto období. Ty nejvypjatější události našich novodobých dějin jako byly roky 1918, 1938, 1945, 1948 a svým způsobem i 1968 znám jen ze svých vysokoškolských i osobních studií historie a z vyprávění očitých svědků, především mých rodičů a prarodičů. Nemohu tedy být v jejich hodnocení dostatečně objektivní. Tím spíše že jinak, v některých případech i zcela protikladně se vykládala historie naší vlasti před listopadem 89 a po něm. A já navíc studoval před i po listopadu. V některých obdobích té stoleté historie mám z těchto důvodů pak docela zmatek.

Protože nevlastním, ani nemohu vlastnit ze zdravotních důvodů řidičský průkaz, vyhnu se ve své úvaze automobilové dopravě. O to více i ostřeji se ale zaměřím na tzv. hromadnou dopravu, ať už autobusovou, nebo vlakovou.

Začnu tou autobusovou, se kterou naštěstí velké zkušenosti nemám. Po našem Kladně městskou hromadnou dopravu vůbec nepoužívám a to i přes to, že jako invalidní důchodce III. stupně bych ji měl za poloviční cenu. Po městě chodím, nebo lépe řečeno běhám všude zásadně pěšky a to i téměř desetikilometrové vzdálenosti.

Vytrvalostní běh se stal mým velkým koníčkem. Za minulý rok 2017 jsem naběhal něco málo přes 1 000 km. Jako novoroční závazek na letošek jsem si určil -naběhat více. Už ho mám téměř splněný dva měsíce před koncem roku. Splnit závazek bych měl prakticky určitě. Ale bylo to zatím těžké. Svědčí o tom fakt, že za první pololetí letošního roku jsem do konce června naběhal pouhých 321km. Konec jara a začátek léta byl pro mě kritický. Vůbec tím nemyslím extrémní vedra z tohoto období, ve kterých se mi, díky přehřívání organismu běhá strašně špatně. V této době jsem měl navíc naštípnutá žebra a neběhal vůbec. Kromě toho mě postihla psychická krize a navíc jsem měl velké osobní problémy s prodejem zahrady, hledal kupce a na běh nebylo tolik času. V červenci to pak bylo opět minimum kilometrů. Teprve v srpnu a především v září a říjnu jsem do toho konečně pořádně ,,šlápl". Za poslední dva měsíce jsem naběhal 584 kílometrů a vysoké ,,běžecké manko" z prvního pololetí jsem rychle stáhnul. Ted se pohybuji již kolem tisícovky naběhaných kilometrů. Do konce roku zbývají dva měsíce. Lonské naběhané kilometry překonám určitě. Snažím se ale dát si cílovou laťku co nejvýše. Budu se snažit za rok 2018 atakovat metu 1 500 naběhaných kilometrů. Vzhledem k tomu, že v průměru za den teď běhám kolem 10 km, že už snad pominula tropická vedra a že se teď nemohu vymlouvat na žádné zdravotní ani osobní problémy, by tato meta nemusela být nereálná.

Od začátku nového roku 2019 by důchodci měli dostat opět přidáno. To dostávají nyní téměř každý rok. Nové zvýšení důchodů by mělo být tentokrát snad trochu spravedlivější a o něco málo vyšší ale...! Důchody se sice zvýší, ale i tak bude většina důchodců, zejména ti s nízkými důchody zase jen přežívat a žít, jak se říká ,,od důchodu do důchodu".

Od mládí jsem byl vždy zvyklý se hodně věnovat sportu. Soutěžně jsem hrával fotbal za dorost i dospělé muže. Kromě toho jsem se věnoval cyklistice, florbalu, stolnímu tenisu, vytrvalostnímu běhu, pěší turistice, běžkám a zkoušel jsem i řadu dalších sportů. Na fotbal i florbal jsem si udělal i trenérské licence a u obou těchto sportů jsem v minulosti působil dlouhá léta jako trenér u mládeže. Dnes jsem se zase vrátil do pozice hráče, byt spíše rekreačního, ale zato pravidelného.

V posledních dnech a týdnech jsem opětovně řešil svého dodavatele elektřiny. Provolal jsem desítky minut na nejrůznější dodavatele/Ještěže mám paušál na neomezené volání do všech sítí/ a jen velmi obtížně jsem se tak dopracovával ke konečnému vyřešení celého problému. Snad u každého dodavatele elektřiny jsem narazil na zaměstnance, nebo spíše zaměstnankyně, kteří postrádali odborné znalosti. Název dodavatele, ke kterému jsem chtěl přejít, třeba vůbec neznali. I u stejného dodavatele mi někdy sdělovali až zcela protikladné informace. Zjednodušeně řečeno: ,,Měli v tom prostě bordel". K něčemu to ale přece jen dobré bylo. Zjistil jsem, že v naší České republice existuje až několik set dodavatelů elektřiny. Všichni se mezi sebou předhánějí v nabídkách a snaží se tímto způsobem získat co nejvíce klientů.

Dnes se chci podělit o zážitky a zkušenosti z kurzu „Školy zotavení“, věnovaného vztahům. Jeden z prvních úkolů spočíval v tom, že jsme si měli vybavit náš nejtěžší a naopak nejprospěšnější vztah. Asi nikoho moc nepřekvapí, že v obou kategoriích se při vzájemném sdílení objevoval partnerský vztah. Přesto, že zvlášť pro lidi s většími duševními problémy bývá partnerský vztah jakousi zatěžovací zkouškou, je vidět, že když najdeme toho pravého/tu pravou/, může být takový vztah velkou oporou zvláště v dobách krize.

Zadání:

Napište zprávu obsahující slova a výrazy: prezident, rybník, ochranka, dovolená, výroky, manželka, sport, bezpečnostní rada státu A) do bulvárního tisku B) do seriózního deníku

Dnes jsem byla na kontrole u své psychiatričky. Moc se mi tam nechtělo. Řešila jsem dilema: říct či neříct jí o svém úmyslu postupně vysadit léky, které mi předepisuje? Kromě toho, že podle mých zkušeností na mě psychofarmaka (kromě benzodiazepinů, o nichž jsem tu psala už dřív) nijak zvlášť nepůsobí, měla jsem tentokrát ještě jeden pádný důvod k vysazení všech léků, které beru. Přihlásila jsem se totiž do zdravotní studie na testování vedlejších účinků jednoho z léků proti rakovině a tato studie je pro zdravé jedince neužívající trvale žádné léky, tedy včetně těch, co ovlivňují psychiku.