Bylo mi v té únavě, která u mě nemá obdoby, docela dobře, dokud přítel neřekl „Kaťuško, tobě je hodně špatně, viď.“ Bylo to dva dny po jakémsi náběhu na psychózu, tudíž únava nějak dost opodstatněná, ale jistota v tom nebyla. Také to mohlo být něco fyzického, to člověk s duševním onemocněním nikdy plně nerozliší psychické strádání od fyzického a ani snad jeho lékař. Vždyť panická porucha vypadá jako srdeční záchvat, ale srdeční záchvat též vesměs může vypadat jako panická porucha. Často mívám z úzkosti knedlík v krku, ale jestli je to skutečně z úzkosti, nebo za to může třeba rakovina se pozná, jestli na to zabere nebo nezabere Rivotril.

Koncem května 2016 jsem byla z uzavřené „dvojky“ přeložena na otevřenou „třicítku“. Prvních pár dnů jsem byla jak v Jiříkově vidění. Pokoje v ženské části byly po dvou až po třech (já měla to štěstí, že jsem vyfasovala dvoják s příjemnou spolubydlící), v čisté, vesele vykachlíkované koupelně byla radost se mýt (u sprch byla dokonce zašupovací dvířka) a záchod se dal zevnitř zamknout.

V dubnu 2015 jsem byla s depresí hospitalizována na uzavřeném oddělení číslo dvě Psychiatrické nemocnice Bohnice. Byla jsem tehdy už delší dobu bez práce a ani jsem netušila, co bych vlastně mohla dělat, aby mě to příliš nestresovalo a nefrustrovalo. Ráno jsem neměla žádný důvod vstát z postele, můj život mi připadal nesmyslný a zbytečný. Neměla bych se přece jen vrátit do Alberta a dál „zařezávat“ na kase, jak jsem to dělala předchozích patnáct let? Abych vůbec něco dělala? To mi připadalo dost šílené; stejně šílené ale bylo zůstávat doma a nedělat nic. Rodinná rada sestávající z mé sestry a švagra nakonec rozhodla, že už to takhle dál nejde a že se půjdu (opět) léčit do Bohnic. Ani já jsem tehdy neviděla jiné východisko z vleklé duševní krize.

„Každá vážná deprese je vlastně případem záhadné vraždy. Vaše staré já zmizelo a jeho místo zaujal přízrak, který se nedokáže těšit z jídla ani konverzace, a vaše dosavadní záliby a zájmy mu vůbec nic neříkají. Stal se z vás obal na mrtvolu. Přeskládat hraničku knih z jednoho místa na druhé vám může zabrat i několik dní, protože předměty v místnosti mají silnější vůli než vy. Jste ovšem mrtvolou i detektivem v jedné osobě. Bez alibi, které poskytuje práce či společenský život, se nemáte kam utéct. Vaším úkolem je zjistit, která část vašeho já zemřela a proč se to muselo stát.

Použití racionálních humorných písniček

„Abych u vás povzbudil používání humoru jako nástroje ke zvládání ztrát a proher, složil jsem řadu humorných racionálních popěvků, které tento typ postoje rozvíjejí. Napřed jsem tyto písničky použil na výroční schůzi Psychologické asociace ve Washingtonu v roce 1976 na symposiu o použití humoru psychologem a přiměl jsem své posluchače psychology, aby si se mnou zazpívali. Písničky měly takový úspěch, že je od té doby zpívám se svým publikem při všech referátech a dílnách, které o REBT (= racionálně emotivní behaviorální terapii) vedu. Někdy je také zpívám na svých slavných Pátečních večerních workshopech v Institutu Alberta Ellise v New Yorku.

„Za stresem… se skrývají falešná očekávání, cíle, jichž nelze dosáhnout, nereálné představy, nedostatek osobní zodpovědnosti a potřeba obvinit někoho nebo něco jiného za problémy v našem životě. Stres většinou lze zvládnout za pomoci velké dávky zdravého rozumu a schopnosti vidět věci takové, jaké skutečně jsou, a humoru, jenž vám pomůže vrátit se zpátky do reality. V této knížce bych vám chtěla ukázat, že stres, který vám způsobuje tolik nepříjemností, také může být zdrojem velké legrace a zábavy. Ano, vlastně můžete stres využít jako příležitost k osobnímu růstu, pružnosti a legraci.Můžete se naučit využívat humor k přehodnocení stresových situací – k tomu, abyste o nich začali uvažovat jinak. Tato nová perspektiva vám pak umožní objevovat humor v některých obtížných životních situacích .

Úvodem předesílám, že v současné době nejsem stoprocentní vegankou, leč pomalu, ale jistě k tomuto životnímu stylu směřuju, pomalu zkouším vařit podle nových receptů a různě experimetuju.

Před lety jsem se zúčastnila jednoho z programů Oshova meditačního centra v Lažanech u Toužimi. Jmenoval se Mystická růže a vymyslel ho sám Osho pro rozlítané a nesoustředěné lidi našeho věku, poněkud odcizené svým emocím. Program trvá tři týdny. První týden – SMÍCH, druhý týden – PLÁČ, třetí týden – SVĚDEK NA HOŘE.

Před více než deseti lety, zrovna když jsem se nacházela uvnitř jednoho ze svých temných (depresivních) období, přišla mi pozvánka na týden s Oshovými dynamickými meditacemi s poetickým názvem Cesta srdce. Krátce předtím jsem „náhodou“ (na náhody moc nevěřím) četla „Oranžovou knihu“, ve které indický mystik Osho popisuje několik desítek „dynamických“ meditací a toužila jsem zažít si některé z nich ve skupině stejně „ulítlých“ lidiček. A tak jsem se sbalila a vyrazila do vesničky jménem Skřidla v Jižních Čechách. Sešlo se nás tam dobrých čtyřicet.