Věci, které promlouvají - Iva Borak

Kouknu na hodinky od babičky, připomínají mi jejími slovy, že všeliké kvaltování toliko pro hovádka dobré jest. Tak všude chodím pomalu a o deset minut dřív. Nevyvážené litinové váhy po dědovi mi vyprávějí o tom, jak nespravedlivě měří svět. A tak se učím přidat něco na stranu „dal“ se slepou vírou, že svět pak bude fungovat lépe. Obraz s názvem „Noční můra“ mi opakuje, že některé věci se penězi koupit nedají. Takže klidně vydám poslední stovku za něco jen tak pro radost a klidný spánek.

Odkládám hedvábnou šálu s rozpitými barvami, která mi připomíná, že všechno nemusí být dokonalé. Namalovala a rozdala jsem jich mnoho a hezčích, ale tuhle mám prostě ráda. Ruce si namažu masážním olejem, který má ve vůni zakódovanou zprávu, že uvolněné tělo uzdravuje mysl. Měla bych si v tom chvatu udělat čas na procházku nebo masáž. Vařím si čaj do hrnku, který jsem si přivezla z lázní, a on mi slovy primáře opakuje, že občas je potřeba vypnout telefon a myslet jen na sebe. A na příští dovolenou si sbalím o tričko méně a jen tak pro jistotu zapomenu parfém. Už jsem skoro zapomněla, jak voní léto.