Ačkoli vně svého románu Venda Hrdý žije v Poděbradech, zas tak úplně vně nežije nikdy. Jeho život a život jeho postav jsou provázané. Postavy románu City Means se dostaly na papír v podstatě tak, že už nemohly vydržet ve Vendově hlavě. „Začal jsem se intenzivně věnovat psaní, abych osvobodil nakupené náměty ze své paměti,“ doplňuje mě. Postavy knihy - Alexandra, Nola, Kristián, Martin a další – nyní žijí v několika světech: jednak v knize a nadále ve Vendově hlavě, ale zároveň polo-reálně ve vnějším světě. Venda si s postavami i po dopsání knihy píše a povídá. Svědčí o tom příloha románu nazvaná Vantelbooklist, obsahující rozhovor autora s Alexandrou o knize, což může sloužit buď jako autorova vlastní recenze knihy nebo jako krátký samostatný příběh ve stylu Fanfiction. (literatura fanoušků rozvíjející příběhy hlavních postav oblíbených knih, které nechtějí nechat skončit) Zároveň tato příloha vypovídá o tom, jak moc si autor přeje, aby postavy jeho knihy byly skutečné, zejména Alexandra, a lituje, že ještě nebyl a nikdy asi nebude vynalezen jím vysněný přístroj na zhmotňování myšlenek.

Byl to jeden z největších výtvarných samouků všech dob. Snažil se malovat realisticky, nešlo mu to, ale svou urputností a houževnatostí vytvořil geniální dílo. Finančně a morálně ho podporoval bratr Theo (přežil ho o necelý rok). Za celý život prodal jediný obraz za 400 franků. Dnes se jeho obrazy draží za desítky či stovky miliónů dolarů. Žil v nepředstavitelné bídě, pil hodně alkoholu a hodně kouřil, jedl málo a většinou jednostrannou stravu. Měl zkažený chrup. Moc se nestaral o svůj zevnějšek. Se svojí konfliktní povahou se rozhádal i s těmi málo lidmi, kteří při něm stáli. Své vrcholné dílo vytvořil během pouhých čtyř let. Za tu dobu se stačil vyčerpat jak fyzicky, tak psychicky. Byl opuštěný a opuštěný, bez přátel, tragicky zemřel. Spáchal sebevraždu, postřelil se z revolveru. Je známý i tím, že si v záchvatu odřízl část svého ucha a zabalenou ji zanesl jedné prostitutce. Reprodukce jeho obrazů (vedle reprodukcí obrazů Gustava Klimta) patří celosvětově k nejprodávanějším.

Pana Jaroslava Duška si hodně vážím pro to, co dělá a jak myslí, i pro jeho příkladný vztah k nemocným i postiženým lidem. Sleduji jeho aktivity v televizi (např. dokument Když kámen promluví) anebo na Youtube (např. besedy s MUDr. Janem Hnízdilem). K jeho stylu myšlení a nazírání na okolní svět mám hodně blízko. Musím se však k jeho myšlenkám prokousávat množstvím slov, odboček a asociací. Proto jsem se velice těšil na jeho knížku Ze mě, ve které jsem očekával úspornější styl povídání a přímočařejší zaměření na podstatu věci. Bohužel jsem byl poněkud zklamán. Stále více si uvědomuji, že Jaroslav Dušek bude spíše propagátorem celostního pohledu na naši planetu Zemi, na náš život na ní, než nějakým přirozeným vůdcem. Vůdce musí v jedné své větě přesně říci to, co druzí popíší v celém odstavci. To u Jaroslava Duška nemůžeme očekávat. Ostatně si myslím, že ani žádným vůdcem nechce být.

Potřeboval jsem si odpočinout od všech hororů, trilerů, pronásledování, honiček, mučení, střílení, přepadávání, vraždění. Potřeboval jsem se napít čisté vody z křišťálové studánky. Proto jsem sáhnul po osvědčené autobiografické knížce Josefa Lady nazvané Kronika mého života. Knihu nově vydala Euromedia Group, k. s. - Knižní klub v roce 2013.

S potěšením jsem si připomněl Ladovy ilustrace a jeho vyprávění odvíjející se z rodných Hrusic až po Prahu. Světoznámý český malíř a ilustrátor, ale také skvělý vypravěč Josef Lada (1887-1957), se ve své autobiografické knize vrací do svého dětství a krok za krokem nás vede po cestách svého plodného života. Nalezl ve světě lidských a přírodních vztahů něco výjimečného a trvale působivého - je to řád lidského života ve vztahu k přírodě. Ladova Kronika mého života je jedním z nejupřímnějších a nejčistších vyprávění o trnité umělcově cestě k vytouženému cíli.

Tuto knížku jsem vůbec neměl v úmyslu si vypůjčit a přečíst si ji, natož si ji odnést domů. Ale nabídku nešlo odmítnout. Přesto jsem v ní doma zalistoval – a v následujích dnech ji přečetl jedním dechem.

Autorem knihy je prof. MUDr. Anton Kollár, DrSc., emeritní profesor Masarykovy univerzity v Brně. V sedmdesátých letech minulého století nemohl vědecky pracovat, tak se ve svém volném čase věnoval sběratelství a nakonec se začal věnovat sbírání naivního výtvarného umění, obrazů a plastik. Navštívil řadu rozličných autorů a postupně začal pronikat do dané problematiky. Ve své knize velice dobře a zajímavě popisuje, co je a co už není naivní umění.

Existují knihy, které nás mile překvapí. Ani nevíme jak a už je držíme v ruce. Moje brněnská prateta mi stále klade na srdce, že si nemám kupovat kameny podle znamení, ale takové, které se mi líbí. Povídá, že kámen si mne najde. Dovolím si něco podobného tvrdit i o knihách. Dobrá kniha, kterou si v určitý okamžik máme přečíst, se kterou se máme setkat, si nás v pravou chvíli najde. Přesně toto se mi stalo s knihou Deníky od již zesnulého amerického umělce Keitha Haringa. Jeho kresby jsem nikdy moc nemusel a ani teď nemusím, i když jim nyní začínám více rozumět. Ale jeho deníky mě nadchly. Psal je umělec, který uměl přesně a výstižně formulovat své myšlenky a který navíc i ty zajímavé a trefné myšlenky měl. Kniha je to trošku objemnější (472 stránek) a poměrně drahá (doporučená cena 389,-- Kč), proto se pokusím o této knize podat krátkou zprávu k přemýšlení, zda si ji koupit (půjčit) a přečíst, či nikoliv.

Praha devadesátých let dvacátého století se stala pro cizince magickým místem jako například Paříž na počátku minulého století. Mnozí cizinci zde krátce pobyli, někteří něco napsali a zase odjeli. Jen pár z nich zůstalo dlouhodobě, mezi nimi i Američan Jon Davis (narozen v roce 1958). Pochází z Chicaga a v Praze žije již dvacet let. Pracuje zde jako nezávislý překladatel, marteking a technical writer a jazykový korektor. A napsal tři knihy povídek v češtině. Kloubouk dolů. Když jsem ho však slyšel číst jeho vlastní text, pomyslný klobouk jsem si zase nasadil.

Rád čtu knihy, které mi v něčem pomohou. Kniha světoznámého umělce Marca Chagalla mi pomohla vniknout do jeho malířského díla. Konečně, po mnoha letech, jsem nalezl klíč k částečnému pochopení autorova poetického vidění světa.

Autobiografická kniha je nejen popisem autorova dětství, dospívání a počátku malířské cesty až do třicátého pátého roku života umělce, ale i záznamem citlivého pohledu na okolní svět očima kluka z uzavřeného židovského ghetta běloruského Vitebsku a jeho přání jít vysněnou cestou, která ho zavedla do Petrohradu a následně až do Paříže. Podrobně vylíčil svá školní léta, obtíže tehdejších židovských obyvatel, i jak se postupně stával známým umělcem...

Vydal: Eminent

Zajímavá kniha MUDr. J. Jonáše, který se již dvacet let zabývá celostní medicínou. V této knize popisuje autor souvislosti mezi psychikou a fyzickým tělem a upozorňuje, jak velký vliv má detoxikace organismu na zlepšení zdraví. Při své práci vychází ze studia čínské medicíny, která také vidí člověka komplexně. V knize se MUDr. Jonáš zabývá toxiny, které jsou původci alergií, duševních a hormonálních poruch a spousty dalších onemocnění. Nachází řešení zdravotních potíží mimo klasickou medicínu s důrazem na spolupráci s pacientem.