PSYCHOLOGOVA POMOCNÁ RUKA

Pacient: (naštvaně) „To jsem si nemohl vsugerovat, když to trvá delší dobu a vůbec mně to připomíná jako kdybych já byl Däniken a vy nějaký Rus, který má za každou cenu opačný názor.“

Psycholog: „Ale já přece nejsem Rus, copak tak vypadám?“

Pacient: „A nebo to vypadá jako v tom filmu: Vesničko má středisková, jako že vy jste Hrušínský a já pacient a vy to vždycky odpálkujete!“

Psycholog: „Já přece nejsem Hrušínský, navíc nejsem herec a on je ještě tlustý.“

Pacient: (zdvihá oči ke stropu) „Změníme téma, ono už by se hodně vyřešilo, kdybych víc spal, protože většinou nespím ani 6 hodin.“

Psycholog: „Někomu stačí spát i jen 5 hodin“

Pacient: „To už není možný, podívejte já už z toho mám ještě vedlejší problémy. Třeba pro ten špatný stav nejsem schopen něco udělat a zařídit.“

Psycholog: „Ale to já taky!“

Pacient: (zase naštvaně) „Já si chci třeba zvětšit některé barevné fotky, to musím jet až do centra a když už jsem schopný tam dojet, tak lítám po doktorech a nemám na ty fotky čas!“ Psycholog: „To já nemám čas dokonce nechat vyvolat dofocené filmy, protože když dojedu domů, tak už je všude zavřeno!“

Pacient: „A to by tam nemohla dát třeba vaše žena?“

Psycholog: „Ta taky nemá čas, po práci se musí starat o dítě a ještě o domácnost!“

Pacient: „Tak si vezměte třeba den, dva dovolené!“

Psycholog: „Teď by to nešlo a ještě by mě nezbyla celá na léto, to by zase vadilo ženě!“ Pacient: „Jestli je žena rozumná, tak to přece musí pochopit. Promluvte si s ní třeba večer!“ Psycholog: „I večer je doma plno práce, tak i na to není čas!“

Pacient: „Ale tohle je přece moc důležité, vy jste snad hlava rodiny, tak to rozhodněte vy, musíte si umět dupnout!“

Psycholog: „No jó, ale to není jednoduché.“

Pacient: „Co je dnes jednoduché? Prosím vás teď to záleží všechno na vás, vy se musíte překonat!“

Psycholog: „No já nevím.“

Pacient: (rázně ostře) - „Co nevíte? Nejste přece malé dítě, nikoho se neptejte, vezměte si dovolenou, zařiďte si co potřebujete a udělejte to okamžitě a na nic nečekejte!“

Psycholog : „No já to asi tak tedy udělám.“

Pacient: „Žádné asi! Udělejte to hned, nepárejte se s tím a příště mi schválně řeknete jak to dopadlo. Jsme tedy domluveni, teď už to doopravdy záleží jen na vás!“

Psycholog: (vstává) „Tak vám moc děkuji, hodně jste mi pomohl, moc vám děkuji, tak na shledanou.“ (a odchází ke dveřím)

Pacient: „Počkejte, počkejte, kam to jdete, já jsem přece pacient a vy psycholog! Já půjdu teď pryč a ne vy!“

Psycholog: „No jo vlastně to máte pravdu. Tak na shledanou!“

Pacient: „Tak se mějte dobře a na shledanou“ (a odchází)

Psycholog: (koukne do čekárny) „Tak pojďte další, dobrý den!“

(17 října 1995) Pavel Kalaš