Slunce vždy jako dar života? - Dita Zuščicová

Svět hraní tak musí vzápětí opustit a začít skutečně hrát o holý život, a posléze v zajateckém táboře, kde stráví tři tvrdé roky v naději na svobodu, se musí naučit chovat dospěle, i když věkem je ještě dítě. Bravurně pomáhat lidem a dětem v táboře, objevovat a překonávat své možnosti. Svou schopností umět si poradit se vyrovná i dospělým. A před jistou smrtí ho zase zachrání letadélko, ale teď už japonského chlapce-nepřítele, který s ním sympatizuje – vidí v sobě navzájem i přes válku kamarády. Film je lidský a chápající tak, jak to Spielberg umí, a přitom pravdivý a i když končí happyendem – po válce se Jim zase shledá s rodiči – vidíme, že si k sobě budou muset hledat zdlouhavou cestu, protože jejich zkušenosti s válkou jsou nesrovnatelně odlišné. Na mě zazněl z filmu apel: dospívat v míru není zas až tak samozřejmé.