Vášnivé noci to nebyly - Marcela Krylová

Vášnivé noci se ale nekonaly. Spisovatel až neuvěřitelně detailním způsobem popisuje život, početnou rodinu, dlouhou řadu přátel a spolupracovníků, klinickou praxi, jednotlivé případy pacientů, nepochopení lékařských autorit té doby, počáteční úspěchy, získávání respektu u mladších kolegů hlavně v zahraničí i konečné uznání také doma ve Vídni. Pro Sigmunda Freuda (1856-1939) vzhledem k původu a nedostatku peněz nebylo jednoduché otevřít si vlastní praxi – jedna z kapitol se jmenuje Nesnadnou cestou – a začít skromně vydělávat, aby se mohl oženit s milovanou Marthou. Podařilo se mu to až ve 30 letech a začátky byly velmi skromné. Doktor Freud však byl nesmírně pilný. A právě práci je věnováno v knize nejvíce místa, a tak čtenář po nějaké době už nevěnuje pozornost jednotlivým pacientům, protože už předem ví, že jejich choroby mají jako podle šablony původ v sexuálních traumatech z dětství nebo dospívání. Pro nás je dnes normální o takových věcech mluvit nebo číst, a tak nás to nepohoršuje. Pro prudérní vídeňskou společnost přelomu 19. a 20. století však závěry doktora Freuda byly naprosto skandální, tím více, že si je nenechával pro sebe a své pacienty, ale veřejně o nich přednášel a publikoval. Pozvolného uznání i obdivu se mu začalo dostávat až ze zahraničí (jaká podobnost s poměry v Čechách, inu patřili jsme do rakouského mocnářství), také v cizině vznikla první psychoanalytická společnost. A zase dlouhatánské podrobné popisy názorů, myšlenek, výsledků léčení, postupů a jednotlivých případů, ale i rozporů a rozchodů u členů společností i sympatizantů s metodou psychoanalýzy. Většinou jsem měla pocit, že mám v ruce vědeckou publikaci a ne životopisný román.

Sigmund Freud měl nesmírně harmonické manželství, po boku milující a chápající Marthu a šest dětí. Je to paradoxní, ale nejvíce zajímavé a čtivé byly pasáže, ve kterých se líčí dlouhý a statečný boj hlavního hrdiny s rakovinou čelisti, po anšlusu Rakouska nacistické pronásledování jeho rodiny až po dramatický útěk do exilu. „Tady zemřu svobodný,“ řekl Sigmund Freud, když v červnu 1938 v Doveru vstoupil na anglickou půdu. A v Londýně – daleko od milované Vídně - 23. září 1939 zemřel.