Organizace se nevěnuje jen vzájemné komunikaci mezi lidmi, ale také akcím ve spojení se státní správou a znalci, hlavně psychiatry. Poslední setkání, které proběhlo 28. ledna, bylo hodně o poznání, na co všechno máme právo, aniž bychom o tom přesně věděli dopředu. Hlavně několik bodů, o kterých nás spravily dvě spolupracovnice LLP, nás trochu šokovaly. Při příjmu do psychiatrické nemocnice například nedostanou přijímaní pacienti základní informaci o svých právech. Pokud bude jejich pobyt např. v léčebně v Bohnicích brán jako nedobrovolná hospitalizace, i tak by měli dostat aspoň letáček ohledně toho, v jakém právním postavení vlastně jsou. I osoba, která je v rámci své nemoci nesvéprávná, by měla více komunikovat s právníky a jinými odborníky. Ve chvíli, kdy na některých pavilonech je přímo soudní místnost, nebo jde o pavilon 17, kde jsou lidé pod soudním dohledem, měl by s nimi někdo nezúčastněný jednat. Psychiatrická péče u nás vlastně neprošla ještě slibovanou reformou, která zohledňuje i názory klientů. Proto byla řeč o tom, jak reaguje na práva nemocných státní správa. Členové skupiny ambasadorů mluvili o faktu, že na ministerstvech, kde probíhají setkání odborníků nad reformou, se s uživateli služeb příliš nepočítá. Reakce úředníků může vypadat i tak, že zástupci organizací nemocných nemají hlasovací práva, protože „o jejich názorech úředníci už vědí a dokážou je do výstupů začlenit sami“. Proto mohou být nemocní jen pozorovateli. V ostatních zemích směrem na západ mají samozřejmě nemocní větší práva, proto je reforma nutná a začíná být podporovaná i z oficiálních míst. Boj o destigmatizaci je věc druhá. V rámci sdružení ambasadorů, tedy jakoby „vyslanců“ duševně nemocných, se rozvíjí spolupráce s médii, protože prošli i tréninkem v této oblasti.
V blízké době se taky chystají dvě akce, podporované organizací 3P a LLP a plánované i realizované ambasadory. Tou bližší je LARP. Jde o zajímavou akci, která proběhne o víkendu po pátku 12. února v prostorách téměř opuštěného pavilonu 19. Občanské sdružení Dobré místo spolu s destigmatizátory vyzvalo studenty oborů jako je sociální práce, psychiatrie apod., aby si během 27 hodin zažili, jaké to je pobývat na psychiatrickém oddělení. Někteří z nich budou hrát roli pacientů, jiní lékařů a dalšího personálu a proběhne vše, na co jsou zvyklí pacienti. Tedy budíček, jídlo, setkání komunity, vizita, podávání léků, práce na dílnách, možná vyšetření apod. Bude to asi zábavné, ale i poučné – takové akce mohou také přispět k reformě. Zajímavá určitě bude i konference, která proběhne 19. dubna pravděpodobně v hotelu Olšanka. Budou na ní mluvit lidé se zkušeností s psychiatrickou léčbou, většinou ambasadoři, aby duševně nemocným, ale také veřejnosti ukázali, jaké aktivity na podporu destigmatizace provádějí. Tedy: co je možné udělat a jak rozvinout věci do veselejší budoucnosti. Nemocní a uživatelé služeb mají nadání a možná i chuť pohnout tou horou, která se zdá tak trochu nedobytná. Taková emancipace má sloužit především jedincům, kteří chtějí žít bohatší život. A tím paradoxně pomoci druhým, kteří se setkali se situacemi bezmoci v současném systému péče. Naděje tu je, ale musí se na ní pracovat.
