Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Anketa - Naše pocity z mediálních vystoupeních

12. 3. 2015

Zúčastnili jsme se mediálního dění přímo. Měli jsme šanci promluvit nejen o žďárské tragédii, ale i o vlastních životních a pracovních zkušenostech. Zeptali jsme se kolegů z Klubu Mosty a za sdružení rodičů duševně nemocných dětí Jany Poljakové, kteří byli médii rovněž několikrát osloveni. Zajímalo nás, co je přimělo ke vstupu do veřejné debaty a jaké si z ní odnesli pocity.


Anketa  -  Naše pocity z mediálních vystoupeních

Michal Kašpar peer lektor a novinář, Fokus Praha

Vystoupení ve Studiu 6 (ČT) dva dny po žďárském útoku bylo pro mě navzdory silné nepřízni okolností, příležitostí sdělit světu, že pracujeme, pomáháme a informujeme druhé o životě se schizofrenií a dalšími duševními potížemi. Moderátorka Jolka Krásná byla velmi empatická. Pracoval jsem dříve v televizi, přesto, když mě oslovili, měl jsem velkou trému. Připravoval jsem se na vystoupení čtyři hodiny, naštěstí se mě na Žďár vůbec neptali. Soustředil jsem se na pozitivní poselství o lidech s duševním onemocněním. Prezentoval jsem knihu Kam jdou lidé s nemocnou duší nebo projekt peer lektorů. V pořadu Máte slovo jsem jako křikloun z poslední řady anonymně napadal domnělé oponenty a reagoval tak na výzvu Michaely Jílkové k aktivitě publika. Cílem bylo posunout debatu pryč od nebezpečné schizofrenie k finančním otázkám. Ve Fokusu Václava Moravce jsem uchystal otázku na recovery (zotavení z duševní nemoci), kterou jsem chtěl otestovat pány psychiatry. Moderátoři ČT mi byli osobně velice příjemní, což mi ztěžuje kritický pohled na jejich práci.

Borek Lacina peer pracovník Klubu Mosty, Fokus Praha

Zaujalo mě především, jak se začala média zajímat o diagnózu schizofrenie až po tragickém útoku ve Žďáru 14. října. Přitom od 10. září probíhaly u nás Týdny pro duševní zdraví, které vyvrcholily 10. října Světovým dnem duševního zdraví, jehož tématem byl loni právě život se schizofrenií. Rozhodl jsem se v médiích vyjádřit, jelikož se domnívám, že právě správná osvěta může pomoci lidem s touto diagnózou nejvíce. Vystoupil jsem ve Střepinách na Nově a v Máte slovo na ČT. Diváci by podle mě měli vidět spíše člověka, ne jen nějakou diagnózu. Snažil jsem se kultivovaným projevem působit na diváky, aby neměli jen zkreslené informace o tom, že schizofrenici jsou vrazi. K většině veřejnosti se totiž málokdy dostanou informace jiné než tohoto rázu. I když jsem se vystoupení v médiích osobně poněkud obával, nakonec jsem byl s výsledkem celkem spokojen. Myslím, že by se této „menšině“ měly sdělovací prostředky věnovat průběžně a častěji.

Jana Pekárková peer pracovnice Klubu Mosty, Fokus Praha

Média jsem sledovala, zajímalo mne, pokud měla ta žena skutečně zkušenost s duševním onemocněním, proč zůstala mimo péči a kontrolu. Té ženě vinu úplně nepřisuzuji, spíš systému psychiatrické péče v ČR, který má sice některé velmi příznivé stránky, ale v něčem rozhodně není na úrovni 21. století. Vystoupila jsem hlavně kvůli osvětě – aby lidé viděli, že člověk se zkušeností s duševním onemocněním není vždy nebezpečný šílenec, že i já, když mám takovou zkušenost, mohu žít mezi lidmi, zapojit se zpět do života a do společnosti. A že mohu chodit i na poloviční úvazek do zaměstnání. V médiích jsem se cítila nervózně. Ne proto, že to všichni budou o mně vědět, ale hlavně, abych nezmatkovala, aby to bylo pochopitelné a zajímavé. Některé otázky do Střepin mi přišly trochu tendenční, ale těžko hodnotit. Ve Střepinách a v Máte slovo jsem chtěla poukázat i na mýty, někdy přímo nebezpečné. Lidé, kteří zažívají v určité části svého života psychické nepohodlí, se podle mne vzhledem ke stigmatizaci někdy rozhodnou nejít k psychiatrovi, kde by se možná jejich potíže zachytily.

Jana Poljaková předsedkyně sdružení rodičů duševně nemocných, Sympathea

V den tragédie jsem samozřejmě média sledovala a byla jsem zděšena ukvapenými, neomalenými a nepoučenými vyjádřeními některých novinářů a moderátorů, politiků a představitelů policie. Je silně diskriminující zmiňovat diagnózu a divím se, že si to zúčastnění vůbec neuvědomují, že by na tom bylo něco špatně. Řekla jsem si, že se to musí médiím vysvětlit a zarazit. I když média dala prostor i profesionálům, kteří ten případ vykreslovali střízlivě a korektně, cítila jsem, že jsou v menšině a že se musí ozvat víc protestů. Psala jsem řediteli ČT (žádná odpověď). Naše Platforma zaslala do ČTK nesouhlasný dopis kvůli zkreslenému a štvavému referování. Asi po 14 dnech od tragédie jsem vystoupila v Radiu Wave, poté v pořadu ČT Máte slovo. V rádiu jsem se cítila lépe, paní Lichková je velmi empatická a má povědomí o duševních nemocech. I paní Jílková byla dobře připravena. Mezi účinkujícími v jejím pořadu bylo cítit velké napětí až skoro nepřátelství a frustrace, a to nemluvím o místy nenávistných vzkazech od diváků.

Tomáš Vaněk peer lektor, novinář, Dobré místo

Poprvé jsem byl do médií pozván moderátorkou Adélou Lichkovou, která už roky připravuje pořad Diagnóza F na rádiu Wave. Během dvacetiminutového rozhovoru jsme se dostali k některým okolnostem mého života. Podařilo se mi do ničeho se nezamotat, což mě potěšilo. Žďárské tragédii jsme se věnovali velmi okrajově. Bylo to myslím takové civilní povídání. S podobnou mírou ostychu, ustrašenosti a odhodlání jsem vystupoval i v případě článku v časopise Týden a s ním spojeným zpravodajstvím TV Barrandov z 30. 11. 2014. Snad jsem si mohl dovolit tyto nabídky přijmout díky své lehké megalomanii, zároveň to byla příležitost udělat něco i pro destigmatizaci lidí s podobnými zkušenostmi jako mám já. V případě televizních zpráv na Barrandově však má slova byla přebita šokujícím obrazovým vyjádřením celého spotu, zpodobovala se tu sebevražda. Moc už pak nepomůže, když moderátor prohlašuje, že jsou „schizofrenici“ inteligentní a citliví lidé.–red–

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2024 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |