Nejhorší je jeden zážitek z minulosti,který není nijak paranoidní a skutečně se stal. Před několika lety si na mě někdo stěžoval u Posudkové komise s dotazem, jak mohu mít invalidní důchod III.stupně, když jsem fyzicky zdravý. Tenkrát mě to tak psychicky rozhodilo ,že se pak podobné fobie často opakovaly. Když jsem ve fobii,zavřu se třeba až na měsíc doma, nikam nevycházím-dokonce ani před byt, neberu telefony, nečtu sms, ani maily a psychicky velmi trpím. V takovém stavu nedokážu číst, koukat se na televizi, nedokážu prostě vůbec nic. Jen bezmocně sedím, koukám do stěn a ve fobickém stavu nedokážu ani spát a právě bezesné noci jsou pro mě nejhorší.Ale i ve dne stačí třeba jen to, aby na mě někdo jen zazvonil a já z toho div neomdlím. Mám velké štěstí v tom, že rodiče bydlí ve stejném domě jako já, mají od mého bytu klíče a mohou mi tak aspon nosit jídlo.Jinak bych snad umřel hlady, protože jít nakoupit je ve fobii zhola nemožné,stejně jako je nemožné dojít ke svému psychiatrovi. Je smutné, že řada lidí, která se s něčím podobným nikdy nesetkala takové problémy nechápe.
Luboš Hora-Kladno
