Slyšení hlasů v Brně

Veronika Šuráňová zkouší,co zažívá člověk obtěžovaný hlasy při přijímacím pohovoru.Do uší jí mluví vlevo Peter Bullimore, vpravo Chris Tandy.

Peter Bullimore tentokrát nejen vyprávěl svůj osobní příběh, ale společně s kolegou Chrisem Tandym, který třicet let pracoval jako zdravotní bratr, předávali na třídenním workshopu zkušenosti těm, kteří chtějí založit skupinu Slyšení hlasů (Hearing voices).

V Brně už skupina Slyšení hlasů vznikla. Je určena všem, kdo měli nebo mají psychiatrickou terminologií sluchové halucinace, ozvučené myšlenky, hlasy. Tyto „příznaky schizofrenie“ slyší ve skutečnosti někdy v životě asi desetinásobek lidí, než je diagnostikovaných schizofreniků.

Příběh Petera Bullimora je na jednu stranu těžko uvěřitelný, na druhou stranu dokládá to, jak mnoho utrpení může způsobit těžké psychické problémy. Zároveň ukazuje, že je možné k nim přistupovat s rozvahou a řešit je. Jak Peter říká, stát se pánem, ovládnout své hlasy. Peter byl od svých pěti let zneužíván svou baby sitterkou – chůvou. Trvalo to osm let a stupňovalo se to. Nakonec byla mučitelů trojice, dvě ženy a jeden muž. Začalo to tím, že maličkému Peterovi dala chůva vypít hodně koly, zhasla v celém domě a pouštěla mu horory. Vystrašený Peter se bál jít na záchod a pomočil se. Za to byl vysmíván. Posledním zneužitím byl v jeho třinácti letech skutečný pohlavní styk s baby sitterkou, který bylo možné realizovat díky Peterově tělesnému dozrání. Tělo reagovalo na sex pozitivně, duše ale trpěla. Po tomto zážitku Peter, aniž by cokoli prozradil, uprosil rodiče, aby už chůvu nevolali.

Peter i Chris jsou zdatnými řečníky a workshop směřoval k tomu, aby se brněnská skupina dobře zaběhla. I k předávání know-how potřebného k vedení takové svépomocné skupiny i jinde v ČR. Jedno ze cvičení prvního dne spočívalo v tom, že každá čtveřice si rozdělila úlohy. Jeden z účastníků vždy přijal roli člověka, který žádá o práci, druhý byl přijímajícím personalistou a zbylí dva představovali hlasy. Bezohledně z obou stran mluvili na žadatele o práci. Byli zlými, nepřejícími hlasy a mluvili nahlas. Každý si vyzkoušel, jak těžko se pod takovým tlakem formulují smysluplné věty.

Když Peter předává svou zkušenost se slyšením hlasů, dozvídáme se další část jeho příběhu. Peter se oženil a narodila se mu dcerka, v práci se mu ale tehdy příliš nevedlo. Hlas mu řekl, že si zaslouží miliony, a co se stalo, oslovil ho kolega s nabídkou na společné podnikání. Založili firmu, která měla brzy roční obrat milion liber, zaplaceno to ale bylo sedmnáctihodinovou pracovní dobou včetně sobot a nedělí. Velmi se snažil, ale manželství tím trpělo. Žena mu vyčítala, že jejich teď už tři děti ho vlastně vůbec neznají. Tehdy se Peter pod vlivem stresu stal paranoidním a začal bláznit.

Fenomén slyšení hlasů zajímal na workshopu sociální pracovníky, psychology, ale i peery, tedy lidi se zkušeností s nemocí. Tu svou nám popsal i jeden z nich, Václav Rolenec. „Měl jsem s tím potíže, a nevím, jestli to byly hlasy, podle mě spíš ozvučené myšlenky. V dětství jsem mluvil sám se sebou, jako by v mysli.

Později jsem toho nechal. Pochopil jsem, že nebude dobré v tom pokračovat. Když jsem teď ve stresu, slyším někdy zase ozvučenou myšlenku, ale vím, že je cizí. Hlasy samotné jsem měl celkově asi třicetkrát. Myslel jsem si, že je to od Boha, byly to totiž příjemné hlasy. Nejsem schopný si nic z nich zapamatovat, měl jsem ale pocit, jako bych poslouchal náboženský pořad v rádiu. Stává se mi to, když je mi blbě a musím být vyklidněný, ležet v posteli. Třeba dvacet minut na mě něco mluvilo, stopoval jsem si to. Potom vím, že musím zvýšit tlak a pak to zmizí.“ Václav má nyní zkušenosti z práce v brněnském Prahu, a proto se nechal workshopem inspirovat. Jako peer konzultant vedl v Prahu skupinu pro mladé lidi. Ta se má stát nyní plně svépomocnou, povedou ji sami její účastníci. Václav věří, že otevřenost této skupiny – i po stránce obsahové – je dobrým začátkem pro emancipaci lidí se zkušeností s psychickými potížemi.

Peter Bullimore vzpomíná na dobu, kdy mu bylo těžko, když byl hospitalizován a opuštěn rodinou. Lékař mu řekl, že už vůbec nikdy nebude pracovat, přivítal ho v psychiatrickém systému a řekl mu: „Užijte si to.“ Peter se s tím nesmířil. Měl sice období, kdy ho hlasy pronásledovaly, zejména ten, který patřil jeho trýznitelce z dětství, ale snažil se se životem něco udělat. Osud ho tehdy zavál do skupiny Slyšení hlasů v Sheffieldu. Přišel tam jednou, dvakrát, několikrát, ale nevydržel tam docházet dlouhodobě. Rozkmotřil se i se svým terapeutem, který mu skupinu doporučil. Ten na Petera nezanevřel a oslovil ho později se stejnou nabídkou. Vlastně, byl tam malý rozdíl, požádal ho, aby skupinu vedl.

Lidé, kteří docházejí do skupiny Hearing Voices v Sheffieldu, zaslali účastníkům workshopu poselství na videu. Peter a Chris je pustili v Brně z internetu. Dodávají, že síť Slyšení hlasů je nejdynamičtěji se rozvíjející svépomocná skupina na světě. Pomáhá lidem s problematickými psychickými prožitky, aniž je stigmatizuje. Na videu ze Sheffieldu se lidé spontánně vyjadřují v tom smyslu, že konečně našli chápající prostředí, kde mohou svobodně mluvit o zlých i dobrých hlasech, které je životem provázejí.

Sám Peter Bullimore slyší hlasy dál, v pravém uchu čtyři, v levém tři. Nejcennější službu mu ale prokázal další hlas, který mu v době, kdy už s nimi uměl vycházet, nadiktoval po kapitolách knížku pro děti. Když vyšla, hlas zmizel.

Brněnská svépomocná skupina

Neformální sdružení Slyšení Hlasů funguje od roku 2014 a pořádá vzdělávací a kulturní multižánrové akce a od března pod její záštitou začala fungovat první otevřená svépomocná skupina v duchu Hearing Voices Movement. „Probíhá zatím jednou za čtrnáct dní, ale díky novým facilitátorům zřejmě od podzimu poběží jednou týdně. Dál plánujeme zvát odborníky ze zahraničí a otevírat prostor pro dialog napříč tématy,“ říká jedna z organizátorek workshopu Zuzana Šilhanová.

„Skupiny jsou založeny na svépomoci, facilitátory však mohou být jak ‚peeři‘, tak terapeuti nebo jiní odborníci. Základní myšlenkou skupin je vytvářet bezpečný a respektující prostor. Lidé zde mohou otevřeně hovořit o stavech, se kterými se potýkají, a hledat podporu a inspiraci, jak tyto stavy zvládat. Důležité je, že je mohou sdílet s druhými. Svépomoc je důležitým doplňujícím článkem v celém systému podpory. V některých státech jsou skupiny Hearing Voices součástí programu léčby,“ říká Veronika Šuráňová, facilitátorka skupiny Slyšení hlasů v Brně.

Více na webu :www.slysenihlasu.cz.

Nabízíme

Podporu v psychické krizi. Pomoc při orientaci v nepříjemné situaci. Informace, které vám pomohou najít východisko. Kontakty na odborníky a zařízení z oblasti problematiky psychického zdraví. Kvalifikované odpovědi na otázky z oboru psychologie a psychiatrie.

Pomůžeme ti linka psychopomoci 224 214 214 Volejte každý všední den od 9 do 21 hodin. Můžete nám napsat i e-mail. psychopomoc@capz.cz