V zajetí mediálních stereotypů

Strach jako nástroj

Druhým nejčastějším stereotypem je zobrazování nevyzpytatelnosti duševně nemocných. Z neznalosti často pramení iracionalita, a to i u tvůrců mediálních obsahů. Zejména bulvární novináři používají emoce pro větší sledovanost svých médií. Možná nejjednodušší je to, co udělala reportérka Střepin, když začala oslovovat lidi na ulicích s otázkou, zda se bojí útoků schizofreniků. Lidé, vyděšení mediálním zpravodajstvím i samým aktem násilí, posilují svými odpověďmi tento stereotyp. Za jejich strachem stojí představa, že někomu lidově řečeno „rupne v kouli“ a „už za sebe neručí“. O příčetnosti pachatele přitom rozhoduje soud na základě znaleckých posudků.

Selhal systém?

Další obvyklou otázkou je, kdo je vinen tím, že nemocná měla možnost vraždu spáchat. Bohuslav Sobotka viní dokonce celý systém. Je třeba vyvodit zodpovědnost a nacházejí se rychle obětní beránci. Pokud za to nemůže žena sama, může za to ten, kdo ji propustil z ochranné ústavní léčby, ředitel nemocnice v Opavě. Je odvolán. A mohou za to i další lidé: nedostatečně střežená škola, ambulantní psychiatr a příslušný soud. Média bijí na poplach. Zachování klidu přes rozjitřené emoce je téměř nemožné. Možná i cynické?

Články v novinách, které se zabývají duševními nemocemi, neposkytují mnoho přesných a podrobných informací, zdůrazňují násilí na úkor všech ostatních aspektů duševní nemoci a posilují předsudky vůči lidem s duševním onemocněním.

Celodenní masáž

Sociální pracovnice Renata Žabová měla 14. října 2014 celý den zapnutou zpravodajskou stanici veřejnoprávní televize. Jistě ji také nemůžeme považovat za nestrannou, s duševně nemocnými má hodně pracovních zkušeností, které jí brání vnímat je zjednodušeně. Popisuje celodenní masáž čtyřiadvacítky s tím, že nejprve se mělo za to, že útočnice jednala pod vlivem drog. Později přišla informace, že se jednalo o duševně nemocnou, která již jednou v minulosti útočila. Prohlášení některých reprezentantů našeho státu nebo komunálních politiků, kteří s touto oblastí mají něco společného, volala po okamžitých opatřeních. Duševně nemocní byli často označováni jako jednolitá skupina, před kterou je třeba společnost bránit. Například tím, že je nevpustíme do civilizované společnosti, jak se vyjádřil ministr školství Marcel Chládek na příkladu útočnice ze Žďáru.

Sugesce zabírá

Renata Žabová si uvědomuje, jak neblaze může takový politický a mediální tlak působit na duševně nemocné. Celodenní zpravodajství veřejnoprávní televize nemělo daleko k tomu, aby z tragédie vytěžilo co největší sledovanost podobně jako bulvár. Obzvlášť nepříznivě v tomhle ohledu působily Události v regionech, kde proběhla téměř rekonstrukce aktu násilí, který se na škole odehrál. Až vstupy odborníků z oboru psychologie a psychiatrie vnesly do případu širší pohled na problematiku duševně nemocných. Nejitřit dále emoce veřejnosti se pokusil mezi jinými předseda Psychiatrické společnosti MUDr. Martin Hollý, který dostal prostor ve večerních Událostech, komentářích na ČT. Snad aspoň některým lékařům jde o pochopení složitých lidských příběhů nebo přinejmenším o toleranci, respekt a klid k životu pro duševně nemocné a nejen pro ně.