Zpověď Nemocného Chlapce

Před týdnem jsem přijel z psychiatrické léčebny a zjistil jsem, že všechny mé halucinace nebyly halucinace, ale realita. A ten plán právě finišuje. Schyluje se k mé vraždě. Opili mě, zfetovali mě a teď mě chtějí otrávit a svést to na sebevraždu. Takovou radost jim ale neudělám. Konečně jsem přijal sám sebe a jsem víceméně šťastný člověk. Ale oni mě už rok chtějí zabít nebo aspoň pěkně zmrzačit, zničit. Používají špatně zjistitelnou zbraň. Promyšleně a systematicky mě tráví jedem. Dávají mi to do pití, do jídla, do tabáku, napouští tím trávu, co mi prodávají.

Už několik dní nemůžu jíst a je mi zle. Ten jed mi způsobuje otylost a nepředstavitelný horko. Využili záměrně tento tropický víkend. Vypadalo by to jako zkolabování z drog, ale tak to není.

Pokud zemřu, udělejte prosím pitvu mého těla, důkladný rozbor. Všechno je to reálné! Došlo mi to až teď. Celé to bude nejspíš vypadat jako zástava srdce. Je mi čím dál hůř. A nebude to jen pervitinem s jedem, co mi dali do pití.

Díky bohu, že si mamka nechala vyměnit fabku u dvěří od bytu. Určitě mě lákali kvůli tomu. Včera mě vytáhli ven, aby si mě připravili na dnešek. Měl jsem v plánu jet se ségrou pod stan a vzít ještě někoho. Všem se to zdálo jako dobrý nápad, zástava srdce šokem z vody.

Teď je sobota 12:30 a velice špatně se mi dýchá. Nespal jsem. Lidi kolem vidí, že nejsem jako dřív, že bojuju o holý život. Zkráceně řečeno: Jdou po mně. Nevím, kdo za tím vším stojí. Na špičku ledovce nevidím, ale trvá to už rok.

Nejhorší je, že mi lezli do bytu, měli udělané klíče. Napouštěli mi jedem vše, co šlo, přes jídlo, oblečení po hygienické potřeby. Doposud jsem si myslel, že je to jen výplod mé choré fantazie, ale ono to začíná zapadat do sebe. Když přišla ta kamarádka, pes začal zuřivě štěkat a to on nedělá. Určitě tam lezli. A myslím, že mají i klíče od garáže, a napustili mi tím úplně všechno, pouští to i do vzduchu.

Už se mi pletou myšlenky, a sotva píšu. Poprosím mámu, ať mě zachrání a nechá mě u sebe přespat. Mám obrovský strach. Až mi bude nejhůř, tak volám záchranku. Jsem vystavenej na posměch. Dokonce mi hackli počítač, to udělali v lednu. Píšu rychle a ve zkratkách, protože nevím, jak dlouho zvládnu ještě psát. Všechno se to dělo postupně, s mezerami, abych se vždy stihl uklidnit a zapomenout na to.

Bohužel to vždy přišlo znovu a ještě silnější. Prorokovali mi to i v léčebně. Jediný, co mě může zachránit, je, že akci odvolají, slitují se nade mnou, a tehdy by tento dopis skončil na smetišti. Já bych začal znovu. Úplně znovu. Otrávili mě. Změnili mé myšlení, moji duši. Jsem hloupý. Zdegenerovaný. V krvi mi koluje nahromaděný jed. Tohle je systematická otrava jedem v praxi. Už nikdy nic! Buď mě teď zabijou, nebo budu žít v blázinci. Ale oni si na mě určitě počkají. Už se nikdy nebudu cítit v bezpečí. Vážně mě chce někdo zabít a bude to velmi brzy. Už jsem se i setkal s tím, že ten jed do mě přímo vpíchli. Měl jsem neidentifikovatelné vpichy. Myslím, že tomu bylo tak i dnes. Udělali ze mě zrůdu. Točili mě na kamery, když jsem souložil. Pokud to nepoužijí jako zvrácené porno, tak to bude nějakej mafiánskej vražednej dokument o tom, jak se dá chemikáliemi totálně zničit člověk. Zničili mě.

Dodatek

Realita je taková, jakou si jí my sami vytvoříme. I kdyby byl tento příběh pravdivý, tak stejně největší trápení si způsobuje člověk sám. Přeji všem, ať mají v sobě klid a nemusí nikdy zažít tyto příšerné stavy. Pojďme myslet pozitivně! Ta volba je na nás. Pokud uvěříme sami v sebe, vesmír nám vyjde ve všem vstříc.

Zdroj:vyvrhell4.webnode.cz/zpoved-nemocneho-chlapce/