Všech 74 klientů ústavu v Těchobuzi zůstane na Pelhřimovsku. V první etapě transformace vzniknou čtyři nové domky, které se budou stavět v Pelhřimově, Pacově a obci Kámen. Kraj ještě nerozhodl, kde bude stát stacionář, který bude domky zastřešovat, domky však musí být v prstenci do třiceti kilometrů od stacionáře. „Když vše dobře dopadne a v březnu budeme mít schválené první prostředky od MPSV, počítám s tím, že bychom v srpnu mohli začít stavět,“ řekl Petr Krčál. V jedné obci by neměly stát více jak dva domky. Jsou to vždy domácnosti pro maximálně šest klientů, kde bude mít každý samostatný pokoj a je tam velká společenská místnost. V každém domku bude 24 hodin k dispozici ošetřovatel či asistent. U domků, kde bude nízká míra podpory, by přes noc nemusel být nikdo. V budoucnu by převážná část klientů měla být i zaměstnána. „Buď budou pracovat v našich stacionářích, nebo v pelhřimovských kartáčovnách, či dělat údržbu v obci,“ přiblížil Petr Krčál.
Transformaci částečně komplikuje samotná obec Těchobuz, která s uzavřením ústavu nesouhlasí. Jde o malou obec, která má asi 30 kmenových obyvatel a dalších 74 tvoří klienti ústavu. Na veřejnosti se šíří informace o tom, že klienti jsou agresivní a nebezpeční a měli by v ústavu zůstat. „Jsem z toho hodně rozladěný, protože pokud by to mělo vyjadřovat postoj naší společnosti po 22 letech demokratického vývoje k mentálnímu postižení a k minoritám, tak je to docela smutná záležitost, protože ve světě je to někde úplně jinde,“ posteskl si Petr Krčál. Plán Evropské unie počítá s tím, že do roku 2020 by všechna velká ústavní zařízení sociální péče měla být řešena ubytováním domácího typu, to znamená v domcích, nebo bytech. Neměl by už tedy zůstat žádný ústav, mimo několika zařízení, která by provozovala odlehčovací služby pro veřejnost. Počítá se, že pobyt klienta by zde trval týden, čtrnáct dnů, kdy si rodina, nebo lidé, kteří budou dělat pěstouny, odpočinou. „Takováto zařízení by měla být dva až tři v Kraji Vysočina s kapacitou 25 – 30 lidí. Pro srovnání, dnešní ústavy mají kapacitu 90 – 140 klientů. Proto lidem příliš dobře neslouží, celá řada z nich pobyt v ústavu snáší velmi špatně. Lidé tam nemají žádné soukromí, dochází k poklesu zájmu o činnost a vyvíjí se tam agrese. Agresivní není člověk proto, že je mentálně postižený, ale proto, že nejsou naplněny některé jeho základní potřeby, mezi které právo na soukromí patří,“ uzavřel Petr Krčál.