Stanislav Vašina

Slíbil jsem to doktorce, tak jsem musel. Ale vůbec jsem z toho neměl radost. Jakejsi mladík pouštěl z mobilu asi deset slov a já je měl opakovat. Náramný. Jsem se seknul u prvního a nechtělo se mi. Pak jsem se ho přeptal na to, jak dlouho si takhle spolu budeme hrát. Řekl, že dvě hodiny. Ještě že tam byla stážistka, taková vykulená holka s rovnátkama. Pila kafe. Nebo se mi to jen zdálo, nevim, ale něco s kafem tam bylo. Potom jsem třeba musel ukazovat prstem na modrý čtverečky přesně tak, jak ten psycholog ukazoval přede mnou. Ze mě dělal regulerně cvičenýho opičáka, vošoust. A jiný špeky. Největší laskomina bylo jezdit tužkou bludištěm. To jsem nedělal už od svých patnácti let asi tak.