Podle odborníků existují stovky mylných představ o depresi. Např. názor, že postihuje lidi se slabou osobností a že ji lze překonat silou vůle. Můžete mít vůli, se kterou byste mohli řezat diamanty, ale nejde to. Většina lidí dokáže pochopit nemoc fyzickou, protože nějakou fyzickou bolest už zažil každý z nás. Musím říct z vlastní zkušenosti, že deprese může být tak hrozná, že se s fyzickou bolestí nedá srovnat. Také si myslím, že bohužel nikdo kdo to neprožil, to ani při nejlepší snaze pochopit nemůže. Depresivní stavy podrobují pacientovy blízké kruté zkoušce. Pacient těžce prožívá svou nemoc a lidé v jeho okolí reagují různě. Prožívají různě silné emoce a není to jen empatie. Objevuje se také odmítání či odvržení dotyčného, obviňování, popření skutečnosti, zlost nebo přehnané ochraňování. Takové reakce jsou normální a pochopitelné, protože každodenní život s člověkem trpícím depresemi je skutečně velmi obtížný, nicméně nemocnému takové chování spíš ubližuje. V partnerském vztahu se pocit zamilovanosti může postupně vytrácet. Partner už nedokáže najít na tom druhém kouzlo, které ho očarovalo. Vidí tělesné změny, tloustnutí, rozpad charizmatu, podrážděnost, změnu životního stylu a to vše narušuje vztah a ničí vzájemné city. Někteří blízcí prožívají protichůdné pocity, které se vyvíjejí s průběhem nemoci partnera a střídáním naděje a beznaděje. Partner nemocného miluje, vzápětí ho však nenávidí, až se dostane do stavu, kdy ho miluje a nenávidí zároveň. Obviňuje partnera ze „špatného“ chování a nedokáže oddělit nemoc od jeho osobnosti.
Jaký přístup tedy nemocnému pomáhá? Především k ničemu jsou rady typu: „Zítra to bude lepší“, „Musíš se vzchopit a hned ti bude líp“, „Nemáš k depresi žádný důvod“, „Vůbec se nesnažíš, musíš se vzchopit“, „Ty si v té depresi libuješ!“ – výsledkem bude akorát pocit viny, který takovými doporučeními v pacientovi vyvoláme. Laskavost ještě nikomu neublížila a už vůbec ne tomu, kdo trpí. Blízcí nemocného by měli působit rozvážně, uklidňujícím a laskavým dojmem, povzbuzovat. Nedávejte najevo netrpělivost, snažte se o empatii a pochopení. Zdůrazňujte, že léčba zabere, i když to může trvat několik týdnů i měsíců. Nezapomínejte, že vaše podpora je pro pacienta obrovsky důležitá. Když rodina žije v klidu, je průběh nemoci lepší. Myslete však také na sebe, ne jen na pacienta. Uvědomte si, že za jeho depresi nejste zodpovědní a že jde o nemoc, která se dá léčit. Jednejte podle svého zdravého rozumu. Snažte se nepodléhat momentálním pocitům. Fyzická přitažlivost pacienta a jeho obdiv k němu jsou sice narušeny, není to však stav nevratný. Nezapomínejte, že vaším utrpením se pacientovo utrpení nezmenší, právě naopak. Neupouštějte od svých ostatních vztahů a koníčků. Sebeobětování není řešení. I když boj s depresí je běh na dlouhou trať – život jde dál...
ada
vloženo 9.4.2015 16:50:34
bojuji sdepresi uzrok actrictvre postupne jsem prisla opratele rodina semi rozpada vpraci nedokazu zapadnut pomuze nekdo ada