Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Nový web naleznete na adrese www.lidemezilidmi.cz

Odešel daleko od nás

6. 8. 2012
Můj dědeček byl velký hrdina a prošel i přes to všechno šťastným životem. Mou babičku miloval a opustil ji, až když si pro něj smrt přišla sama. Bylo mi pět, když odešel, takže si toho moc nepamatuji. Vím jen, že když se to stalo moje maminka hodně plakala. Z toho dne si pamatuji hlavně její slzy, které jí se spoustou bolestí a steskem stékaly po tváři.
Dědeček miloval jízdu v autě a užíval si každý ujetý kilometr. Za volantem strávil 36 let bez jediné autonehody. Miloval to. Dalo by se říci, že to byl jeho koníček. Jako mladý muž si prošel vojnou, poznal, co je to život. Našel si ženu, se kterou rozhodl být až do konce jeho života a spolu s ní vychoval tři úžasné děti, na které by byl dnes pyšný.
Bohužel každý život přináší něco, co vás zničí. Můj dědeček si prošel třemi infarkty i přes to se nevzdával. Byl hodně silná osobnost a jak čas plynul, lékaři zjistili, že má na nohou ucpané cévy, což bylo pro dědečka něco nemožného. Kvůli tomu se musel vzdát toho, co tolik miloval. Jízdě v autě. Činnost, kterou vykonával skoro každý den, musel opustit a to už navždy. Život bez jízdy v autě pro něj už nebyl v dobrém stavu. Koníček, který miloval z celého svého srdce, se mu ztrácel před očima. Nemohl dělat to, co vždy chtěl a to taky vedlo k jeho vlastně závislosti na alkoholu. Začal jej požívat mnohem častěji, než obvykle a to jen kvůli hlouposti. Bohužel, stalo se tak a po čase přestal fungovat i jeho mozek, nevěděl o světě, nevěděl, co se vlastně děje. Byl úplně někde jinde. Někdy v noci jen tak vstal a vyšel ven. Tvrdil, že jde do práce. Jeho nemoc nás všechny zasáhla a bohužel, smrt ještě víc. Po letech přestal jeho organismus pracovat úplně a jeho srdíčko přestalo bít.
Pro mě byl a stále je hrdina, jelikož i přes všechny nemoci, bolesti a překážky, šel dál. Nepřestal bojovat, smrt si pro něj přišla. Chybí mi. Možná to nedávám až příliš najevo, ale uvnitř je to jiné. I když jsem byla příliš malá, stále mám na paměti ten jeho úsměv a hodiny strávené povídáním. Někdy bych si přála, aby tady byl. Chtěla bych, aby nás všechny viděl jak dospíváme a jak se spolu s časem měníme. Jenže vždycky si uvědomím, že on to všechno vidí. Je nahoře nad námi a vidí všechno. Bolí mě vidět to prázdné místo po boku mé babičky. Tedy není úplně prázdné, ale chtěla bych, aby tam stál zase jen on. Vím, že moje babička jej stále miluje. Vím, že city k němu uvnitř sebe stále má, i když jsou teď věci tak, jak jsou. Odešel daleko od nás, ale v naších srdcích zůstane navždy.
Ivana Kyselá

Ivana Kyselá

Jmenuji se Ivana Kyselá a momentálně stále studuji základní školu. V září 2012 nastupuji již do devátého ročníku. Je mi 14 let a psaní se věnuji vlastně pořád. Ani nevím, kdy přesně to začalo, ale je to činnost, kterou jsem si zamilovala. Díky psaní ze sebe můžu všechno dostat. To, co chci říct, vždy napíšu na ten papír a konečně je mi lépe. Ale přece jen kus papíru, který si ten dotyčný nejspíš ani nepřečte, nemá větší význam než slova z očí do očí.
Mým snem je být jednou v životě úspěšnou spisovatelkou a pokud by se tak stalo chtěla bych, aby mé příběhy, spíše knihy, byly přeloženy do angličtiny. Ovšemže ne každý, kdo píše, může mít úspěch a proto s tím ani nepočítám. Jen vím, že se této činnosti nevzdám a za svým snem si půjdu. Psaní je moje vášeň, dokážu zapojit myšlenky taky do něčeho jiného než obvykle. Dokážu se vcítit do situace jakéhokoli člověka a pak o tom cokoli napsat. Díky psaní vlastně člověk může říct všem, co cítí, co ho trápí.
Ve své knize může napsat všechno. A tak to dělám i já. Píšu knihu o svém životě a mým cílem je, aby až ta kniha bude hotová, si ji přečetl můj bratr. Velká část jí je o něm. Bylo by mi ctí psát příběhy o lidech s handicapem a o lidech, kteří jsou jakkoli nemocní. Upřímně, já je obdivuji, jak všechno zvládají a bojují. Chci být úspěšná v jiné zemi ne jen tady.

Komentáře

  • ..

    vloženo 7.8.2012 18:50:51

    užasně si to napsala :)

  • nikol:)

    vloženo 7.8.2012 18:35:19

    skvěle napsané, je vidět že je to od srdce..

Přidat komentář...

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2024 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |