Pan Honza Jareš vystudoval státní Pražskou konzervatoř Na Rejdišti - obor populární zpěv a klavír, a to i přes jeho hendikep. Je totiž nevidomý, ale velmi nadaný a spoustu toho dokáže. Posuďte sami.

Studoval ve třídě profesorky Lídy Nopové. Nestudoval ale na Dejlově konzervatoři pro nevidomé, protože v té době se tam nevyučoval obor populární hudba. Jeho největším koníčkem je hudba a ta se stala i jeho profesí. Rád sám hraje a zpívá, ale také má skvělé kolegy instrumentalisty, kteří ho doprovázejí. Chodí rád na koncerty populární i vážné hudby. Mezi jeho další zájmy patří sport, plavání, cyklistika, jezdí na tandemu, také rád běhá a chodí na dlouhé turistické pochody - nejlépe po horách. Jeho největší zálibou je cestování. Rád poznává různá města a nové země, ale také se vykoupe v moři.

Vánoce, Vánoce přicházejí. To je ale krásné období, všichni si navzájem přejeme krásné svátky a hlavně pohodu a štěstí všichni jsme milí a usměvaví a ochotní pomáhat ostatním, třeba s blbostí, ale pomáháme. Vánoční stromeček je rozsvícený, všechno je umyté a čisté, voňavé cukroví je upečené, všichni jsou napapaní, dárky jsou rozbalené a maminky usměvavé a všichni zpíváme koledy. To je obdivuhodné, ty maminky mají asi baterku, to přece není možné všechno zvládnout a ještě se usmívat.

O práci této pražské organizace jsem si povídala se sociální pracovnicí Ladou Hajdíkovou.

Proč vaše organizace vznikla a jak dlouho už v Praze působíte?

Jako doma vznikla v roce 2012. Zakladatelky vnímaly, že se v České republice sociální služby pro lidi bez domova tolik nezaměřují na genderové aspekty bezdomovectví (ženské bezdomovectví se liší od mužského), a že neziskové organizace věnující se genderovým tématům zase nezaměřují svoji pozornost na téma chudoby žen u nás v souvislosti s bezdomovectvím.