Zdá se vám titulek tohoto článku přehnaný? Patrně určitě! A přece je pravdivý. Jsem náruživým cyklistou. Na kole najezdím každoročně od jara do podzimu několik tisícovek kilometrů. Jezdím na něm v tomto období i do svého zaměstnání v Praze./Tam i zpět je to asi 70 kilometrů/. Tedy jezdím téměř denně, pokud není nějak extrémně špatné počasí. Protože nevlastním řidičák, stalo se pro mě kolo nezbytnou součástí života. Mám ale jeden problém. Určitě nejsem typ nějakého kutila, který si sám vše opraví. Právě naopak se vším se musím obracet na šikovné řemeslníky. A to i s jednoduchými opravami. Týká se to i kola. Pouhá výměna duše mi dělá problémy. Skoro se vším jsem musel proto s kolem do servisu. Přitom kolo potřebuji téměř denně.

Od začátku jara do konce podzimu jezdím hodně na kole. Mám svá oblíbená místa v okolí Kladna, která navštěvuji jako cyklista každoročně i několikrát. Na prvním místě je to lesní kaplička se studánkou s názvem podle potoka, který zde teče-Žlábek. Na toto místo v hlubokých lesích jen něco málo přes 10 kilometrů od Kladna jezdím vždy relaxovat a nabírat duševní síly. Další mojí oblíbenou lokalitou je zřícenina středověkého hradu Okoře, těsně za hranicemi našeho regionu v katastru Prahy-západ. Sem mě přitahuje nejen zájem o historii a české hrady, ale i malebná cesta údolím Zákolanského potoka z Okoře na Budeč a do Zákolan. Staroslavná Budeč je skutečnou historickou perlou našeho kladenského regionu. Stávalo zde jedno z nejstarších slovanských hradišť v celých Čechách i patrně vůbec nejstarší česká škola/pominu-li Moravu a Velkomoravskou říši/, na které se podle legend vzdělával samotný český kníže svatý Václav. V Zákolanech zase působil ve vyhnanství jeden z hlavních zakladatelů české sociálně-demokratické strany Ladislav Zápotocký a narodil se zde jeho syn, pozdější československý prezident Antonín Zápotocký. Třetím místem, které musím každý rok navštívit je zřícenina patrně nejmenšího českého královského hradu Jinčova, v hlubokých munavských lesích na samé hranici kladenského regionu s regiony Berouna a Rakovníka. O tomto místu jsem na web již napsal článek ,,Mé výlety na Jinčov“.

V části stávajícího léta po něm však vlaky z Kladna jezdit nebudou aneb kdy se slibovaná rychlodráha stane skutečností

Opakuje se to každý rok, vždy znovu a znovu. Na železniční trati mezi největším městem Středočeského kraje Kladnem a českou metropolí Prahou je zase výluka. Vlaky nahrazují autobusy.

Husitská revoluce a hrady

Husitská revoluce především ve svém vrcholném období /1419-1434/ znamenala v celé tehdejší feudální Evropě nejmohutnější a nejrozsáhlejší pokus o změnu společenského řádu. Do popředí se dostávají nespokojené, utiskované složky společnosti -především venkovská a městská chudina, vedená drobnými feudály a chudými kněžími.

Patřím k lidem, kteří si ustavičně dávají do budoucna nějaké plány, cíle i různá předsevzetí. Ty ze sportovní oblasti se mi kupodivu v poslední době daří nejen plnit, ale někdy i dost výrazně překračovat. Je to asi tím, že si dávám nízké cíle. Plnění mých předsevzetí a plánů zatím neokázala narušit ani má poměrně častá zranění a psychické problémy. Skoro celé loňské léto jsem měl psychické problémy a byl proto dokonce i krátkodobě hospitalizován a loni od začátku školních prázdnin do poloviny září téměř vůbec nesportoval. Pak od začátku podzimu jsem se ale do sportu vrhl s takovou intenzitou, že do konce kalendářního roku jsem svůj celoroční loňský tréninkový plán to znamená za rok 1 750 kilometrů naběhat a stejný počet kiláků najezdit na kole poměrně výrazně překročil. V obou disciplínách jsem se dostal nad dva tisíce kilometrů.

S příchodem jara a po překonání psychické krize se věnuji sportu až extrémním způsobem. S činkami cvičím už dvoufázovým způsobem, tři čtvrtě hodiny ráno a stejnou dobu i večer. Naběháno mám od začátku roku přes 1100 km , na kole jsem za stejnou dobu najezdil 2 500 km, když ovšem jsem na kolo poprvé sedl, na rozdíl od běhání až v březnu. Díky masivnímu sportování se zlepšuje ani ne tak kondice, jako psychika.

Mistr Jan Hus - mládí a cesta na kazatelnu

Osobně považuji Mistra Jana Husa za jednu z největších osobností celé české historie. Pokud by někdo chtěl podrobně zmapovat jeho život, kazatelskou i spisovatelskou činnost a především jeho význam pro české dějiny musel by napsat minimálně několikasvazkové dílo. A to i přes fakt, že v tomto měsíci uplyne už 605 let od doby Husovy mučednické smrti a z větší části jeho života máme žel jen malé a navíc útržkovité zprávy. Sám jsem pro Kladenskou universitu III. věku napsal jednu ze svých celkem šesti závěrečných prací, která byla odborníkem vyhodnocena velmi pozitivně.

Již delší dobu jsem klientem patrně nejlepší stavební spořitelny fungující v České republice Raiffeisen.Někdy před zhruba 13 lety jsem si u ní založil své první stavební spoření. Tehdy ještě bylo financování stavebních spoření výhodnější než v současné době. Díky velmi vysoké státní podpoře i vysokým úrokům jsem si během pouhých 8 let stavebního spoření dokázal našetřit na svůj byt 1+1, který mám nyní v osobním vlastnictví a to bez jakéhokoli využití nějaké hypotéky, nebo úvěru. Velmi k tomu napomohl i fakt, že veškeré finanční prostředky, které jsem měl tenkrát naspořené jsem do ,,Raiffeisenky" vložil najednou na celou dobu stavebního spoření. Díky tomu jsem se nemusel pak už o nic starat a vysoké úroky i vysokou státní podporu, které mi z vložené částky naskakovaly jsem jen s potěšením sledoval. A po 8 letech takového spoření jsem si mohl koupit vlastní byt, aniž bych se jakkoli zadlužil. Pravda s tím bytem jsem měl štěstí. Kupoval jsem ho v době, kdy ceny nemovitostí byly až několikanásobně nižší než dnes. Nic na tom však nemění fakt, že stavební spoření u Raiffeisen stavební spořitelny mi k našetření částky ke koupi bytu velmi pomohlo. Díky vysokým zúročněním mi tenkrát v samotném závěru spoření přibývalo měsíčně jen na úrocích téměř 1000 Kč a k tomu ještě další 4 500 Kč státní podpory za rok.

Velká škoda pro mě i celou organizaci

K poslednímu dni letošního května odešel ze spolku Dobré místo jeden z jeho Peerů Honza Havlíček. V naší organizaci pracoval přesně rok a opustil ji sám z vlastního rozhodnutí. Zejména pro mě znamená jeho odchod velkou ztrátu. Honza byl stejně jako já vášnivým pěším turistou. Zájemců o turistiku je v naší organizaci více. Ale právě Honza byl ze všech nejaktivnější i nespolehlivější. Když jsem pořádal nějaký společný výlet zaměstnanců, měl jsem stoprocentní jistotu, že se ho Honza zúčastní a to i v případě, že bychom na výlet vyrazili sami dva. To se také při našem posledním výletu na Okoř a Budeč stalo. Po pravdě řečeno moc mi to nevadilo. Aspoň nás nikdo nerušil a měli jsme tak možnost si pořádně popovídat o našem velkém společném koníčku-turistice, zejména té pěší. Tenhle druh turistiky se u mladých lidí dnes už příliš neprovozuje. A Honza na rozdíl ode mě mladý je. A při našem vzájemném vyprávění na výletu na Okoř a Budeč mě vyloženě překvapil.