Terapeutka

Musela mu i ta terapeutka řikat, jak je boží. Jí to nebavilo, ale mě jo. Eddiemu jsem furt fandil. Taky mě to nutilo furt žvanit, když jsem ji zřel, takže pak, když už mě viděla dole ve dveřích, jak se blížím, chytala se za hlavu a tvrdila, že jí ta hlava bolí ze mě už dopředu. Kecala. Sem tam jsem i zmlknul. A když bylo hezky, šli jsme hrát volejbal na hříště vedle kostela svatý Kateřiny Alexandrijský. Tam excelovala pokaždý, ošetřovatelé se před ní předváděli, ona se předváděla a bylo to vždy veselý. Její oblíbený bylo říct nějakýmu hodně chorýmu pacientovi: „Hoď si to!“ A podobně. Též se ráda svlékala. Tedy ne uplně, ale bylo patrno, že má co světu ukázat. A dvojsmysly jí šly jak po drátkách, furt něco o tom jak vlhne, to zas narážela na to, že tráva byla mokrá a tak různě i jinak vtipkovala obscénně. Ten volejbal byla velká sranda. Vždycky dostal gumovým míčem s namalovaným Pepkem námořníkem do kokosu Petr, kterej měl sešívanou hlavu, a sesypal se pak na zem, terapeutka ho zas pak postavila na nohy, aby opět někdo ho za chvilku skosil. Řikala mi, že v mládí dělala judo, že prej otec jí to přikázal, aby se ubránila, ale ona vypadala přesně jinak, než jako žena, co se brání. Ale asi měla nějakýho chlápka, to dá rozum, že by jako hledala idola mezi pacientama a ošetřovatelema, to by byla hodně blbá. Jen prostě dělala dobrou náladu.

Zdroj:www.vasinasi.webgarden.cz/rubriky/karlak