Když jsem lidem říkala, že mi píská v hlavě, tak mi to nevěřili a považovali mě za blázna,“ říká Jana ke své motivaci, proč se rozhodla o tinnitu napsat. Sama se s ním potýká už šest let, zpočátku trpěla depresemi a negativními myšlenkami, ale v současné době vidí na tinnitu i pozitivní stránky: „Díky tinnitu jsem se vlastně přestala zabývat nepodstatnými maličkostmi. Nevyčítám si drobné chyby, soustředím se spíš na to důležité.“ A důležitý je nejspíš život sám. Člověk, který má za sebou přelomovou a těžkou zkušenost, musí být rád, že žije a navíc dobře. V případě Jany dokonce i bez antidepresiv, které často musí brát lidé trpící tinnitem, jak vyplývá z jejího výzkumu u 47 respondentů, kteří se sdružují a pohybují kolem webu www.itinnitus.cz. Patnáct z nich (asi 30 procent) muselo kvůli tinnitu navštívit psychologa a osumnáct uvažovalo o sebevraždě, celkem dvanáct z nich bere antidepresiva. Všichni tito respondenti považují přitom přímou souvislost tinnitu s těžkými myšlenkami za rozhodující. Další psychickou zátěž představuje také horší schopnost soustředění a z toho pramenící snížená výkonnost v práci nebo při studiu, která souvisí s projevy tinnitu jako je pískání a jiné zvuky vnímané v uších nebo v hlavě. Tinnitus také může člověka vydělovat ze společnosti, protože zvuky slyší jen on sám, může jej stigmatizovat a přeneseně tak ohrožovat jeho sebehodnocení pocitem méněcennosti. Tinnitus přitom může začít náhle. Janě Jetelinové se objevil po jednom probuzení, aniž by na to mohl mít vliv nějaký zvýšený hluk třeba při koncertech a podobně. Lékaři si s tinnitem stále nevědí rady. Janě dali jen léky na prokrvení páteře, které jí, jak sama uvádí, spíše škodily. „Pak jsem zkusila alternativní medicínu, ale tinnitus se nevyléčil, jen jsem si zvykla ho zvládat. Pískání slyším pořád stejně hlasité, ale v tichém prostředí víc vyzní, takže třeba usínám u puštěné televize, kterou pak vypíná mamka,“ popisuje čerstvá maturantka jednu ze svých strategií zvládání tinnitu.
Rodiče jí to nejdřív nevěřili, nikdo v rodině předtím tinnitem netrpěl. Nyní se už může Jana na pochopení rodiny spolehnout a mimoto se podílí na dění na svépomocném webu www.itinnitus.cz, kam umístila svůj dotazník k závěrečné ročníkové práci. Kromě toho se lidé z tohoto sdružení společně scházejí. Jana jejich společná sezení popisuje jako velmi klidná, uvážlivá: „Nebyl tam nikdo, kdo by dělal rozmáchlá gesta. S tinnitem měli ale každý příběh jiný, třeba jednomu pánovi začal až v padesáti letech při rozvodu.“ Z hlediska medicíny je tinnitus velmi náročný na léčbu, protože jen zlomek jeho výskytů je objektivní, tedy slyšitelný i druhou osobou. Odborníci se shodují na tom, že by při jeho výskytu měla být zahájena podpůrná psychoterapie. Zatímco někteří odborníci považují tinnitus pouze za příznak, jiní hovoří o civilizačním onemocnění, jehož epidemie nás teprve čeká. Hlučné prostředí si vybírá svou daň, stále hlasitější hudba ze sluchátek, která má přebít okolní lomoz, také stále více času trávíme telefonováním... A komu se ještě nestalo, že slyšel zvonit svůj mobil, vrhl se po přístroji a pak zjistil, že mu vyzváněcí tón jen ze setrvačnosti přehrává něco v jeho hlavě? Diagnóza H93.1 je zkrátka stále méně vzácná.
Když přijde k lékaři člověk se subjektivním tinnitem, je potřeba provést mnoho vyšetření, aby se vyloučila jiná, například nádorová onemocnění. Zarážející je, že naprostá většina výsledků je zcela negativní. Nemocnému podle přístrojů lékařské vědy nic nechybí a neví se, proč se u něj tinnitus objevuje. Podle předního výzkumníka tinnitu Jiřího Kulky je navíc nesmírně pozoruhodné, že příznaky tinnitu jsou stejně silné u lidí, kterým tinnitus vadí a výrazně snižuje jejich kvalitu života, jako u těch, kterým nevadí a dobře si na něj zvykli. Za podstatné tu považuje psychologické faktory.
Jedním z nejhorších způsobů zvládání tinnitu totiž je, když jej lidé považují za příznak duševní choroby nebo mozkového nádoru, začnou se jej bát, nechtějí být nemocní, sledují tinnitus přehnaně a jsou z něj úzkostliví. Laicky lze říct, že základem pro terapii tinnitu je vyhýbat se tichu, kde je tinnitus nejvíce pociťován, a především: Nepřikládat mu velký význam a smířit se s ním jako se specifickým projevem života, který ani nemusí být příliš omezující.
K takovému „přeprogramování“ vztahu k tinnitu může hodně přispět kognitivně behaviorální nebo pozitivní psychodynamická terapie. Žádný univerzální lék nebo lékařský zákrok proti tinnitu zatím neexistuje, tím prospěšnější může být právě svépomocná skupina a soudržnost lidí, kteří mají stejnou zkušenost. Aspoň tak to vnímá Jana Jetelinová, pro niž byl tinnitus i příležitostí objevit vnitřní klid a důležité životní hodnoty.
Tomáš Vaněk, David AšenbrylPískalo Goghovi i Smetanovi
Pokud tinnitem už trpíte, může vás příjemně překvapit, že v tom zdaleka nejste sami. Ve své magisterské práci Vědomé strategie zvládání tinnitu se loňská absolventka oboru psychologie Karolina Veldová zamýšlí nad tím, co může trpícímu pomoci. Beethoven, Goya, Smetana, van Gogh, ti všichni prý měli s tinnitem své zážitky, a i když tři z nich později ohluchli, dokázali vytvořit velkolepá díla. O pozitivních stránkách tinnitu pro skladatele s absolutním sluchem by vám mohl autor Mé vlasti hodně vyprávět. A muzikoterapii ostatně doporučuje ve svých knihách i docent Kulka.
