Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Pomalu se učím kroky k mému tanci

19. 10. 2012

V Senátu ČR ve Valdštejnském paláci v Praze se na přelomu září a října 2012 konala výstava fotografií s názvem Pomalu se učím kroky k mému tanci. Autory snímků byli členové rožnovského fotoklubu R9 a nizozemského fotoklubu Perspectief, kteří zachytili život lidí v neziskové organizaci Iskérka v Rožnově pod Radhoštěm a v její partnerské organizaci De Boei z nizozemského Eindhovenu. Obě organizace spojuje péče o psychicky nemocné lidi a vzájemnně spolupracují od roku 2006. Cyklus pro výstavu byl vybrán pod uměleckým vedením prof. Mgr. Jindřicha Štreita.

Pomalu se učím kroky k mému tanci

Fotoklub R9 vznikl z volného sdružení amatérských fotografů z Rožnova p.R. a blízkého okolí na počátku roku 2003. „Celý rok jsme se ve volném čase setkávali v Iskérce s lidmi a jejich příběhy. Zúčastňovali jsme se různých aktivit a činností této neziskové organizace a zároveň mluvili s jejími uživateli. I pro nás samotné to mělo velký přínos – dozvěděli jsme se tak více o problematice duševního onemocnění,“ řekl při vernisáži předseda Fotoklubu R9 Jaroslav Polášek. Občanské sdružení Iskérka z Rožnova pod Radhoštěm pomáhá od roku 2004 dospělým lidem, kteří se dostali do psychické krize vlivem své životní situace, zdravotního stavu, dlouhodobé absence zaměstnání nebo sociální izolace. Podpora se zaměřuje především na lidi s duševním onemocněním.

Fotoklubu Perspectief je jedním z projektů nadace De Boei z Nizozemska. Tato organizace nabízí lidem s duševním onemocněním ve městě Eindhoven a v regionu De Kempen místo pro setkání, vzdělávací a pracovní projekty. Snímky fotoklubu Perspectief vytvářeli jak amatérští fotografové, tak uživatelé organizace De Boei.

Celý cyklus fotografií byl poříízen za přispění Evropského sociálního fondu a Státního rozpočtu ČR, v rámci mezinárodních projektů občanského sdružení Iskérka „Se zkušenostmi s De Boei do sociální firmy“ a „S uživateli sociálních služeb a nizozemskou expertízou k systémovým změnám.“ Výstava se konala pod záštitou senátorky Miluše Horské.

Fotografie z výstavy naleznete na webových stránkách senátu ČR:

http://www.senat.cz/cinnost/galerie.php?aid=12051

Dana Mičolová

Dana Mičolová

Bydlím v menším městě nedaleko Rožnova pod Radhoštěm v krásném prostředí Beskyd – na Severní Moravě. Mám ráda přírodu, již od malička chodím ráda na hřiby. S oblibou sleduji nebe a jeho měnící se obrazce. Mám ráda sport, který mě povzbuzuje k životu. V mládí jsem hrála házenou, na základní a střední škole jsem chodila do běžeckého oddílu. Chodila jsem na různé běžecké závody. Nejvíce na přespolní běhy.Už v mladém věku jsem ráda jezdila na kole a to mně zůstalo dodnes. Bez kola bych nemohla fungovat. Později jsem si oblíbila amatérské focení a točení na kameru. Velmi jsem si oblíbila cestování. K tomu se pak přidala práce s diktafonem. Počítač je mojí velkou zálibou. S tím spojené tvůrčí psaní. To je asi ten nejlepší „KŮŇ“ v životě, kterého jsem si velmi oblíbila. Psaní beru jako svoji terapii, díky níž si myslím, že se uzdravuji. Nejraději dělám rozhovory se zajímavými lidmi nebo s lidmi s nějakým hendikepem.

V roce 2004 jsem začala chodit do o. s. Iskérka – www.iskerka.cz, které sídlí v Rožnově pod Radhoštěm. Tohle sdružení mně v životě velmi pmohlo. Nejvíce její pracovníci – zakladatelka Iskérky – paní Blanka Mikolajková a Miroslav Kadlubiec (www.iqle.cz). Těmto lidem budu navždy vděčná za jejich moudré rady do života. Pomohlo mně však řadu dalších lidí. V Iskérce o.p.s. jsem byla zapojena do 2. mezinárodních projektů. Měly název: "Se zkušenostmi z De BOEI do sociální firmy" a "S uživateli sociálních služeb a Nizozemskou expertízou k systémovým změnám". Díky těmto projektům jsem se zúčastnila 3 pracovních stáží v pátém největším městě Eindhoven v Nizozemí. Také jsem byla aktivně zapojena do projektu "Symbióza" se stejnojmenným kurzem "Symbióza" - kurz redakční práce a komunikace s veřejností.

Nejvíce mně však poslední dobou pomáhá víra v Boha, protože hodně lidí mě v životě zklamalo a ublížilo. To je asi to nejlepší v životě, co jsem mohla potkat. Byla jsem od mala věřící, ale řekla bych spíše spící nebo hledající křesťan. Největší zlom byl asi v polovině roku 2008, kdy jsem díky milované TV NOE našla víru v Boha. Tam vznikal i začátek mé tvorby v tvůrčím psaní. V roce 2008 jsem začala dělat dobrovolnickou službu KANOE (kamarádka NOE- pro TELEVIZI DOBRÝCH ZPRÁV - více na webu www.tvnoe.cz).

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2025 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |