Každý
den si připadám jako Julius Fučík, na
rozdíl od něj však mohu
psát svou poslední reportáž
vážně každý den. Tak často
musím bojovat o vlastní život. Jsem osobou
s těžkým
tělesným postižením a jsem neustále
závislá na péči osobních
asistentů. Realita je taková, že na danou práci
kolem mě buď
lidi nestačí, nebo já nestačím na
jejich finanční požadavky.
A upřímně musím přiznat, že jejich požadavky na
peníze jsou
zcela oprávněné a mé zdroje zcela
vyschlé. Náš stát bohužel
nemá zájem danou situaci řešit a
raději nás přebytečné
„uklízí“ do
pobytových zařízení.
Všichni však víme, že
péče v ústavu je minimální,
často nám jde o život a vždy je
to všem úplně jedno.
Sama
za sebe však musím doznat, že v ústavu
být prostě nemůžu –
mám několik zaměstnání, mám
krásný byt, mám dvě psí
slečny, mám ještě spoustu chuti do
života… Nemám však
asistenty, ti se stávají nedostatkovým
zbožím.
Měla
bych nápad. Zkusme se stmelit, všichni ti, co
potřebují péči
jiné osoby, vytvořme databázi osob,
které mohou a umí pečovat a
hlavně společně zkusme vymyslet, co jim za jejich péči
nabídnout, protože pro naše
krásné voči věčně dělat
nebudou.
Přidáte
se někdo?
Monika
Henčlová ( HenclovaM@seznam.cz
)
