Na zahradě u domu jsme opékali špekáčky, letos určitě poslední. Jedna ze sociálních asistentek tamního bydlení předvedla neuvěřitelné kousky se psem, kterého trénuje jako asistenčního psa. Fenka Vendula předvedla sundávání rukavic a čepice, rozepnutí a sundání bundy a pak měla podávat spadané předměty. Vendula je ještě štěně a velmi jí bavila její popularita a obecenstvo. Místo zvedání předmětů si s nimi hrála, válela se v nich, a čím více jsme se smáli, tím více ona byla odvázaná. Panička jí za tento výstup odmítla dát piškot jako odměnu a tak si Vendula nabídla sama. Přece nebude dělat představení zadarmo.
Další osobní asistent předvedl svoji sbírku brouků. Byli krásní, barevní a hlavně byli pod sklem, takže nebezpečí nehrozilo žádné. Za domem volně pobíhali koně a nízké sluníčko nás upozorňovalo, že je potřeba si tento den užít.
Na Xaverově se sešli různí lidé s různým postižením, ale také zdraví lidé nebo kamarádi. Bylo krásné být součástí společnosti, kde není rozhodující, jak kdo vypadá nebo jakým onemocněním trpí. Celou partu zajímalo jen to, že je krásný den a že všichni mohou být spolu.
Jak řekl Rudolf Hrušínský: „Tento den si necháme jako takový ohříváček na dny horší…“
Monika Henčlová
