Ani reakce amnestovaných však nebyly jednoznačně kladné. Kromě největších podvodníků, kteří se navrátili do svých rezidencí a zámků, se obyčejní kapsáři, podomní zlodějíčkové a výtržníci dostávali do komplikované situace. Často si připadali jako pták vypuštěný z klece, který si s nabytou svobodou neví rady. Například František K. z Jihlavy se ještě v kriminále rozhodl definitivně skončit se svou minulostí a začal dobrovolně pracovat. Měl v plánu, že si do poloviny roku 2013 našetří na motorovou pilu a půjde kácet dříví. Ale náhle se z ničeho nic ocitl na svobodě v době, kdy v lese nebyla práce, a navíc neměl ani dostatek peněz na zakoupení pily. A tak mu nezbylo, než požádat o azylový nocleh a vypravit se s prosíkem na sociální správu o almužnu. Ne všichni ale reagovali sejným způsobem jako on. Hodně propuštěných vězňů se z nedostatku hmotných prostředků vrátilo do zajetých kolejí a nejeden z nich už zase sedí ve vazbě.
Aby k podobným situacím nemuselo docházet, nabídla pomocnou ruku i Charita České republiky, jejíž pracovníci už mají zkušenosti z konce osmdesátých let, kdy právě tíživá sociální situace propuštěných vedla v mnoha městech a obcích k otevření prvních charitních zařízení. K dnešnímu dni provazuje tato humanitární organizace celkem 23 azylových domů pro lidi bez přístřeší, 20 nocleháren a 21 nízkoprahových zařízení, kde je lidem bez přístřešku nabízena možnost hygieny a něco k snědku. Kromě toho provozuje 74 šatníků, 20 nocleháren, 65 sociálních poraden a desítky dalších služeb pro lidi v bezvýchodné situaci, mezi nimiž v současné době výrazně přibývá amnestovaných.
Jediným problémem, který dnes tíží nejenom Charitu ČR, jsou finance. Jak řekl sdělovacím prostředkům její ředitel Oldřich Haičman: „Stát, kraje i obce zejména v loňském roce výrazně snížily příspěvky na provoz našich služeb. Podle nás jsou ale služby pro lidi bez domova nenahraditelné. Charita zde vlastně supluje roli veřejné správy, kdy těmto lidem poskytuje nejen základní lidské potřeby a hradí dopravu, ale v neposlední řadě tím předchází i možnému nežádoucímu jednání ohrožujícímu společnost. Mnohá z těchto zařízení mohou fungovat jen díky příspěvkům soukromých osob, mimo jiné také díky dárcům Tříkrálové sbírky. Právě zásluhou této dobročinné akce nemusíme dnes zavírat některá z našich zařízení a omezovat služby. “
