Vždy jsem viděl víc než ostatní lidé a když jsem se snažil ono "viděné" popsat
slovy, připadal jsem si, jako bych mluvil čínsky. Tak jsem se už od dětství učil
kreslit a malovat, abych mohl k ostatním mluvit obrazy - "obraz, přeci, poví víc
než tisíc slov". To tedy byla má prvotní motivace k tvůrčí práci (i když opravdu
tvůrčí, když šlo jen o "dokumentaci" neviditelného?). Tak se tedy dálo, dokud
jsem nezjistil, že nejspíš i maluji "čínsky". Avšak samotný tvůrčí proces mi
začal přinášet takovou svobodu a vnitřní nezávislost, že jsem se na této
nezávislosti stal závislým. Opravdu svobodný a opravdu JSEM, jenom když tvořím -
a toto slovo je důležité, neboť když jen "maluji", ať už je to zakázka nebo
drobnost jako dárek někomu, jsem spíše jen řemeslník sloužící vezdejšímu světu.
Když však TVOŘÍM, tak opravdu vytvářím své vlastní nové světy - realizuji to, z
čeho pocházím, čím jsem sám tvořen.
Kde nejraději tvořím? Vždy o samotě a vždy za poslechu hudby, která mě povznáší
a která také vždy dokáže z mého vědomí vymést veškerý nepotřebný balast. A
nejčastěji v noci, kdy je mentální prostor kolem mne prázdný, protože lidé
odcházejí do říše Hypnótovy. Tehdy mé obrazy ožívají a samy si postupně určují
svou výslednou podobu. Na mě je pak jim správně porozumět a mém štětci, aby
jejich přáním vyhověl.
Pocházím z Brna, kde jsem svého času docházel na Střední školu umělecký
řemesel. Nyní však žiji a pracuji v malém domku na vsi nedaleko Prostějova. V
Brně jsem měl také svou první výstavu v roce 2003. Zde jsem měl ještě
samostatnou výstavu v Malé královopolské Galerii.
Později jsem vystavoval v Praze v Golem Klubu, tamtéž v Galerii u Zlatého
kohouta a pod montypythonským heslem "teď úplně něco jiného" také v Praze
začínala loni (2011) putovní výstava Paralelní zkušenosti, která pak pokračovala
v Bratislavě, Vídni a Drážďanech.
V o. s. KOLUMBUS pracuji nejen jako pacientský důvěrník, ale také jako
výtvarník a ilustrátor. Novoročenky, příprava plakátů pro výstavy a charitativní
aukce, kam také propůjčuji svá díla (např. Olomouc - Galerie u Mloka).
“Autoři art brut jsou neznámé osoby zcela vzdálené prostředí profesionálních umělců. Tito lidé čerpají náměty, výběr materiálů, slovosled, rytmus, způsob psaní, atd. ze svých vlastních zdrojů, aniž by si brali za vzor klasické umění a nebo umění, které je právě v módě,“ napsal Jean Debuffet, francouzský malíř a sochař, tvůrce označení art brut (syrové umění). V naší rubrice Art Brut dáváme prostor lidem s jakýmikoli zdravotně-sociálními problémy, pro něž je tvorba cestou k očištění vlastní duše. V mnoha případech mají lidé zápasící třeba s tělesným postižením nebo dlouhodobou nemocí (nejen psychickou) daleko bohatší vnitřní materiál a intenzivnější potřebu jeho vyjádření, než lidé zdraví.
Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2024 Lidé mezi lidmi – Zdravotně-sociální portál |