Nikola Čulík (30 let) absolvoval Akademii výtvarných umění, věnuje se kresbě. V lednu a únoru letošního roku proběhla jeho výstava Život a dílo v Galerii hlavního města Prahy na Staroměstské radnici. Klíčovým projektem výstavy byl cyklus tužkových kreseb s názvem Román, kterej sem napsal. V současnosti vystavuje v Drážďanech. Nikola se léčí ze schizofrenie. V rozhovoru přibližuje, jak je to s radostí z tvoření při těžké psychické nemoci.

Silvii jsem poprvé spatřil 9. 12. 1998. Tak jako je tomu v mé praxi skoro pokaždé, zjevila se najednou v mé ordinaci se žádostí o pomoc. Výsledkem mé podpory mělo být zlepšení jejího kontaktu s ostatními lidmi. Domluvili jsme se, že ke mně bude docházet na pravidelná setkání. V průběhu následujících deseti let jsem zažíval Silvii v diametrálně odlišných emočních stavech – od naprosté euforie po hlubokou depresi a přesvědčení, že všichni lidi jsou proti ní.

„V letech 1990 – 1992 jsem se zásluhou osobních problémů dostal do schizoafektivní psychózy, jak můj stav nazvali lékaři. Žil jsem v bludech a fantaziích typu, že řídím celý svět i vesmír a odstraňuji či způsobuji globální problémy lidstva. Svým chováním a jednáním jsem ‚dělal‘ mraky, bouřky, tornáda, lijáky, sněhové bouře, cyklóny, anticyklóny, a to jak v místě bydliště, tak na celém světě.

„Díky tomu, že se zajímám o art brut, jsem začala věci posuzovat jinak. Změnila jsem názor na to, co je a co není šílenství,“ říká teoretička umění se specializací na art brut Terezie Zemánková, která je vnučkou slavné české autorky art brut Anny Zemánkové. Co se skrývá pod tajemným souslovím art brut? Kdo to byli spiritisté? Jaká je historie vzniku české pobočky sdružení abcd, jehož je Terezie Zemánková spoluzakladatelkou a které usiluje o vytvoření muzea art brut v České republice? Nejen na to jsme se Terezie Zemánkové zeptali.

Ve spolupráci s o.s. Baobab se konala má první výstava mých obrázků, které dělám z fotek. Používám techniku úpravy v počítačovém grafickém softwaru.

Vernisáž se konala 27.2.2013 od 18:00 v Café Na půl cesty.

Děkuji, že jste se přišli podívat na moje obrázky, poslechnout si živou hru na brumli, a občerstvit se, nebo odpočinout.

Po dalších dvou letech se zde konala i druhá výstava a díla byla vybrána jiná.

Moje díla jsou vidět dobře na mém webu, kde je i možnost jejich zakoupení přes e-shop

Také některá z děl byla vystavena jako prodejní v obchůdku Borůvka na Vyšehradě. Z doslechu je prý kupovali tak půl na půl turisté a Češi.

Přeji jenom příjemné pohledy na moje grafiky

Aktuální díla a informace naleznete na webu autora

Dne 20. 9. 2012 se konala vernisáž výstavy "Outsider Art - cesty k životu" v pražské galerii Millennium - Tržiště 5/370, kousek od Malostranského náměstí. Přišlo velmi mnoho lidí. Hlavní projev na vernisáži přednesl MUDr. Martin Jarolímek. Projev byl velmi dojemný a lidé se zájmem naslouchali. Pak následovala hudební vložka - skladba na kytaru. Krátký projev přednesl i majitel galerie. Vernisáž i výstava se velmi vydařily a osobně doporučuji výstavu navšívit - koná se do 7. 10. 2012.

Vystudovala jsi fakultu výtvarných umění v Brně. Jaké máš vzpomínky na školu?

Zakončila jsem úspěšně magisterské studium na fakultě výtvarných umění v Brně v roce 2005. Moje diplomka video-performence vlastních autoportrétů s názvem "Ksichty" byla zahrnuta mezi vybranými, vystavenými pracemi v galerii FAVU.Šlo o konečný školní výstup. Zahrnuta jsem byla také mezi ostatními vybranými kolegy v katalogu diplomantů pro rok 2005 i přesto, že jsem za provokativní podání mých obhajob dostala známku 4. Protože jsem už během studia postupně onemocněla těžkým psychickým onemocněním. Ani nevím přesně kdy, poněvadž ataka přicházela velmi pomalu a díky svému bohémskému, pravda říct, i sebedestrukčnímu období na škole jsem příznaky vůbec nerozpoznávala. Nejprve na Ostravské katedře výtvarné tvorby jsem spadla totálně do absolutní sebedestrukce hlavně tvrdým alkoholem. Nyní jsem ráda za to, že jsem toto období přežila!(Ostravští umělci chlastají jako prasata a kdo je největší piják, ten je k  ing.) Tehdy jsem složila v depresi říkačku:

Název:Proboha živého

A:"Zabte ho!"

B:"Koho?"

A:"Syna božího!"

Kdežto v Brně začalo moje studium nevinným dováděním se spolužáky po hospodách. Připadala jsem si v té době jako bychom společně v opojení hráli nějaké divadlo v putykách, kromně kolektivích kocovin jsme se dobře bavili. Každý půl rok byl zakončen klauzurami, což pro nás znamenalo vymyslet nějaký "geniální" nápad a během čtrnácti dnů ho vytvořit, šlo o to kdo najvíce pobaví svým"Uměním"kolegy během obhajob. Zdrojem mé inspirace byla vždy nějaká nešťastná láska.Našla jsem si vždy nějakého zlýho proutníka, jež přitahoval samozřejmě i zátupy jiných žen, jež tito vesměs bohémové automaticky fascinovali.Šílená láska končila kvalitními uměleckými produkty, bohužel ale také sebevražednými sklony.

Zdeněk Košek (*22. 11. 1949, Duchcov). Od roku 1989 je v invalidním důchodu, s výtvarným uměním začal z terapeutických důvodů. Je členem svépomocného sdružení Fokus pečujícího o duševně nemocné, podílí se na vydávání časopisu Zrcadlo. Patří mezi světově známé protagonisty umění "art brut".

Během svého pestrého života si tato rodačka z Kladna vytvořila velmi osobitý výtvarný projev. Přinášíme vám nyní s Lenkou rozhovor.