Vícekrát jsem se také setkal s jejími rodiči, kteří se rozvedli, když jí bylo 17 let. Dle matky byla Silvie vždy samostatná, svědomitá a samotářská. Možná i pro tyto její vlastnosti mi trvalo dlouho, než se mi podařilo dát dohromady střípek po střípku její životní příběh a porozumět mu. Lze říci, že dosavadním mottem jejího života bylo hledání odpovědi na otázku „kdo jsem?“
Od tenisu k mongolistice
Období jejího raného dětství bylo poznamenáno častými somatickými nemocemi a přestěhováním z Hostivic do centra Prahy. Už v první třídě byla pevně rozhodnuta stát se lékařkou. V tomto období se začala intenzivně věnovat tenisu pod přísným dohledem jejího otce. U tenisu vydržela celých patnáct let. Zpětně hodnotí tuto etapu svého života nepříliš lichotivě. Musela se totiž podřizovat sportovní aktivitě, která se jí čím dál tím více nelíbila. I přes tuto nelibost se však v tenisu dostala mezi nejlepší hráčky svého věku v ČR. Po patnácti letech hraní Silvie poprvé ve svém životě uplatnila právo veta a ze dne na den s tenisem skončila. Bez problémů vystudovala gymnázium a stejně lehce zvládla přijímací zkoušky na medicínu, aby tak splnila svůj dětský sen, který byl zároveň i přáním jejích rodičů. Významnou roli v jejím dalším životě sehrály vztahy k opačnému pohlaví. Pod vlivem jednoho z nich přerušila ve druhém ročníku své vysokoškolské studium a odjela do Irska coby au-paire, aby se zdokonalila v angličtině. Měl ji doprovázet její partner, který se ale na poslední chvíli rozhodl, že pojede do USA. Jedenkrát ji v Irsku navštívil. Proto, aby se s ní rozešel. Silvie velmi opatrně popisuje svůj další vztah, který prožila v Irsku a byl pro ni velmi zásadní. Po návratu do České republiky se už nevrátila do lékařských učeben a rozhodla se studovat psychologii na PF UK. S tímto rozhodnutím její rodiče nesouhlasili (jakož i s ukončením její tenisové kariéry), nicméně Silvie si rozhodnutí prosadila svou vzdorovitou silou. Dalším charakteristickým prvkem jejího života jsou náhlé a nečekané kotrmelce. V prvním ročníku zanechala studia psychologie a na stejné fakultě se začala věnovat studiu mongolistiky. Asi si všichni dokážeme představit reakci jejích rodičů…
Zrození duše výtvarníka
V rámci studia absolvovala stáž v Mongolsku, která ji významně ovlivnila. Věnovala se i šamanství. Bohužel se v té době začaly projevovat její první vážné psychické problémy, a proto se vrátila zpět do Prahy. Nadále pokračovala ve studiu a zároveň ke mně začala docházet na psychoterapeutická setkání. Přes její různé emoční eskapády se jí podařilo studium ukončit, aby se k mongolistice již nikdy nevrátila… Tou dobou pocítila jakýsi silný výtvarnický pud a začala se tedy věnovat výtvarnému umění. Vytvářela silně emočně nabité kresby výrazně ovlivněné mongolskou kulturou i svými psychickými problémy. V mnoha Silviiných kresbách lze vypozorovat silný vztah k sexualitě, ale zároveň i pocity ohrožení ze strany okolí. Vystudovala dvě výtvarné školy a studium třetí právě zahájila. Na jejích výtvarných pracích se nádherně odráží proměny její duše. Nynější výtvarné období je charakteristické jemností, lehkostí a světlem prozářenými barvami. Zdá se, že Silvie konečně zjistila, kdo opravdu je.
