Proč jezdím do Peer Klubu dvakrát týdně

A co víc? Do Peer Klubu mě to . táhne" především každé čtvrteční odpoledne. To je vždy na programu zpívání s kytarou. Vede ho jistá paní Vendula. Sám také trochu hraju na kytaru své oblíbené trampské písně, ale jejímu umění se zdaleka nemohu rovnat. Vendula hraje opravdu skvěle. Je vždy ochotná zahrát pacientům na jejich přání prakticky cokoli. A žádný zpěvník s akordy na to nepotřebuje. Paní Vendula kolem sebe svým hraním a zpěvem šíří pozitivní náladu i atmosféru. Právě tohle psychiatričtí pacienti potřebují snad nejvíce. Já osobně se na její čtvrteční odpoledne v Peer -Klubu vždy moc těším. Co na tom, že nemám zrovna vyvinutý hudební sluch. S chutí a velmi rád si zazpívám a nestydím se. V Peer -Klubu mezi sobě rovnými se není zač stydět. Kdyby to jen tak bylo i v normálním životě, kde se díky své psychiatrické diagnóze a invalidnímu důchodu nemohu zbavit pocitů méněcennosti!!! V Peer – Klubu je mi prostě nejlépe. A čtvrteční zpívání s kytarou pod vedením paní Venduly mi tam sedí nejvíce.