• Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Nový web naleznete na adrese www.lidemezilidmi.cz

Prý jsme nebezpeční

20. 3. 2012
I v dnešní době si spousta lidí myslí, že duševně nemocní lidé jsou nebezpeční. Házejí nás do jednoho pytle a označují jednoduše jako „blázny“. Hledal jsem na internetu význam slova blázen a na stránkách Wikipedie jsem našel toto znění - člověk trpící šílenstvím (bláznovstvím, nepříčetností), tedy takový, který se neřídí obecně akceptovanými sociálními normami kultury, která jej obklopuje. K nálepce, že jsme nebezpeční hodně napomáhají také média. Již skoro rok sleduji Krimi zprávy na televizi Prima a minimálně jednou týdně se tam vyskytne zpráva, že duševně nemocný člověk páchal trestnou činnost, převážně se dopustil nějakého násilí proti druhým.
Nelíbí se mi, že zdůrazní právě jeho nemoc. Sám trpím schizofrenií, tak se mě to nějakým způsobem dotýká. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že když nějakou takovou reportáž vysílá televize a moje partnerka jí vidí, tak dostane strach. Ovšem podle studií páchají trestnou činnost více osoby zdravé (ne duševně nemocní).
Osvěty na téma duševní onemocnění je dnes více než kdysi. Bohužel i rodinní příslušníci nemocného nebo osoby, kterých se to blíže týká, se o tuto problematiku často málo zajímají. Ono porozumět nemocnému člověku je vůbec těžké, což potom, není-li to vidět na první pohled. Takový člověk musí brát nutně a pravidelně léky a naučit se s nemocí zacházet, to je základ. Tato cesta je ovšem dlouhá a ne všem se podaří. Ale ať bude osvěta na toto téma jakákoliv, tak v povědomí většiny zdravých lidí se mínění nezmění. Je to dáno celkovým postojem společnosti k této problematice. Ale já už si z toho dnes zase tolik nedělám. Mám například špatnou zkušenost se zaměstnáváním: propustili, protože mám schizofrenii. Tenkrát jsem to vnímal jako podraz, ale dnes se na to dívám s nadhledem. Můj psycholog mi radí, ať svoji nemoc moc neprezentuji. Ať raději říkám, že mám deprese, protože to společnost lépe chápe.

Mezi duševně nemocnými mám spoustu kamarádů a občas mám pocit, že jsou normálnější než někteří „normální“ . I když je člověk takto nemocný, měl by se brát takový, jaký je, celá jeho osobnost. Já si jako nebezpečný nepřipadám, o své nemoci vím a dokážu s ní lépe zacházet. Věřím, že se někdy podaří překonat bariéry lidské nevědomosti. Tak nás, prosím, neházejte do jednoho pytle s určitou nálepkou, každý z nás má právo na kvalitní život.

Komentáře

  • Jiří Ryšavý

    vloženo 4.2.2013 10:53:23

    No já nevím, ale já nebezpečný jsem!

  • Martin

    vloženo 4.4.2012 03:30:45

    Představa některých, a to i velmi inteligentních lidí, o duševní nemoci se od skutečnosti, často dosti odlišuje. Nedávno se mnou kamarádka dělala rozhovor jako domácí úkol. Studuje totiž dálkově VŠ obor žurnalistika. Některé její otázky mě přiměly k zamyšlení, že je možné, že v očích těch, kteří nemají mezi svými blízkými někoho s duševní nemocí, působíme jako jakási bizarní či jinak vydělená skupina. Ptala se mě například, jestli mezi sebou máme nějakou vlastní mluvu či slang a také co my moje nemoc dala pro život obohacujícího, zkrátka zda jsem díky nemoci v něčem výrazně lepší, než ostatní. Na to sem jí mohl pouze říct, že jsem šťastný, že nejsem tak strašně nemocný jako byl např. malíř Van Gogh a že to hlavní v čem se cítím lepší, než zdraví lidé je to, že dokážu lépe pochopit co prožíváme my, kteří nějakou duševní nemocí trpíme. Proto se mi mnohem lépe poskytoval rozhovor Ondřejovi Součkovi, jehož otázky byly mnohem více podložené jeho vlastní zkušeností s nemocí.

  • Blanka - Rousice

    vloženo 22.3.2012 17:21:06

    Pro některé lidi jsme nebezpeční a pro další přinejmenším "takoví nějací divní" lidé. Ani já neříkám každému na potkání, že jsem člověk s duševní nemocí. Ani to jinak nejde. Málokdo si dokáže připustit myšlenku, že nejsem retardovaná, že mám normálně zachován intelekt a jsem soběstačná v mnoha ohledech. Vybírám si lidi, kterým o sobě řeknu, jaký mám problém. Většinou jsou to lidé, o kterých vím, že mají podobný problém a je tak zřejmé, že mne budou chápat. Pro většinu lidí je nepochopitelné, že mohu být duševně nemocná, protože to, na rozdíl od tělesného postižení, není vidět. Dokonce mi někteří říkali. Prosím tě, jak můžeš být nemocná, vždyť tak dobře vypadáš? A to je kámen úrazu. Navenek vypadám jako spokojená a veselá osoba a uvnitř se mohu těžce trápit. Tohleto už lidem nevysvětluji. Nemá to cenu. Můj problém je nepochopitelný a lidé většinou stejně neví jak mi pomoci. Poznámky typu, vzchop se , nebo dělej se sebou něco, se míjí účinkem. Když bolí duše, nezbývá mi často nic jiného, než si celou situaci prožít a nechat ji odeznít. Dnes už neřeším, co si o mne lidé v psychotické atace myslí. Přestože si často myslí, že jsem podnapilá, nevyvracím jim to. Místo toho se snažím s celou situací vypořádat po svém, abych byla schopna po svých odejít domů. Neřeším ostatní, řeším sebe. Jedno vím určitě. Do takové situace se může dostat kdokoliv z nás. Každý se dokáže jednou za život "zbláznit" a teprve potom si mnozí uvědomí, že jsme lidé jako druzí se stejným právem na normální život.

  • Hanka

    vloženo 22.3.2012 08:11:11

    Souhlasím s Tebou. Může být sice jedna diagnóza, ale různé stupně závažnosti onemocnění a opravdu je nefér házet všechny do jednoho pytle, jak píšeš. Také mám problém přiznat se ke svým depresím a proto prezentuji spíš jeden ze symptomů - únavu. Myslím si, že "zdraví" lidé jsou k psychicky nemocným lidem nespravedliví a často je šmahem odsoudí.

Přidat komentář...

Naši partneři:

HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2024 Lidé mezi lidmi – Zdravotně-sociální portál |