– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Nový web naleznete na adrese www.lidemezilidmi.cz

Ticho

23. 7. 2012

Jak vnímám ticho? Nesnáším ho. Protože jsem nemocná, bývala jsem v minulosti často sama doma, někdy půl dne, jindy zase celý den. Sama mezi čtyřmi stěnami, se kterými se opravdu nedá mluvit. Ta samota a to ticho byly neúnosné. Manžel byl celé dny v práci a já se trápila, s kým se mám vlastně bavit. Proto jsem si vždy pouštěla rádio nebo nějakou pěknou hudbu. To dělám dodnes a velice ráda. Vždy, když hrálo rádio, cítila jsem, že se mnou někdo mluví, alespoň skrze to rádio. Je to příšerné, když půl dne nebo celý den nemůžete s nikým komunikovat. Měla jsem pak problém, že ze sebe nedostanu celou větu.

Ve společnosti se mně těžce vyjadřovalo, nemohla jsem se vymáčknout, když jsem měla něco vyřídit. Proto jsem z tohoto nesnesitelného ticha musela utíkat z bytu pryč. Jezdila jsem ke svým nebo manželovým rodičům. Vždy jsem k nim jezdila ráda a taky se ráda vracela do našeho bytu a těšila se, až manžel přijde z práce. Pokud rodiče potřebovali pomoci, ráda jsem přiložila ruku k dílu. Pak mně zahřál pocit, že můžu být nějak užitečná a prospěšná. Taky mě potěšilo, že jsem svou pomocí udělala dobrý skutek. Ty se snažím dělat dodnes. Mám radost z každého malého, či velkého skutku, který v životě udělám. Nejlépe to vyjádřil Rabbi Harold Kushner: „Vykonáš-li dobrý skutek, rozlije se v tobě nádherný pocit. Jako by něco v tvém těle odpovídalo a říkalo: Ano, takhle je to správně.“ Citát jsem nalezla v knize Moudrost našich dnů (Helen Exley). Obsahuje výběr nejmoudřejších slov, jaká kdy byla napsána o nejdůležitějších lidských hodnotách – o laskavosti, vytrvalosti, naději a odvaze. Pomůže nám přenést to nejcennější z minulosti do budoucnosti. Dar nevyčíslitelné ceny, dar na celý život. Myslím si, že každý člověk by měl dělat dobré skutky, ať už malé, či větší. On by ten svět pak vypadal daleko lépe, než je v současnosti. Pak jsem začala navštěvovat občanské sdružení Iskérka v Rožnově pod Radhoštěm, které se stará o psychicky nemocné lidi. Právě tam jsem našla další okruh lidí, které jsem moc potřebovala. Postupně se z nich stali kamarádi a kamarádky, se kterými můžu sdílet různé zážitky, akce, pracovní činnosti a dozvědět se od nich hodně informací i rad, což je úžasné. Nebýt mé nemoci, asi bych tyto úžasné lidi v životě nepotkala Ticho v současnosti vnímám o něco lépe, než dříve. Už ho beru spíše jako odpočinek, protože mám každý den kolem sebe lidi a přátele a život mně tak více těší.

Dana Mičolová

Bydlím v menším městě nedaleko Rožnova pod Radhoštěm v krásném prostředí Beskyd – na Severní Moravě. Mám ráda přírodu, již od malička chodím ráda na hřiby. S oblibou sleduji nebe a jeho měnící se obrazce. Mám ráda sport, který mě povzbuzuje k životu. V mládí jsem hrála házenou, na základní a střední škole jsem chodila do běžeckého oddílu. Chodila jsem na různé běžecké závody. Nejvíce na přespolní běhy.Už v mladém věku jsem ráda jezdila na kole a to mně zůstalo dodnes. Bez kola bych nemohla fungovat. Později jsem si oblíbila amatérské focení a točení na kameru. Velmi jsem si oblíbila cestování. K tomu se pak přidala práce s diktafonem. Počítač je mojí velkou zálibou. S tím spojené tvůrčí psaní. To je asi ten nejlepší „KŮŇ“ v životě, kterého jsem si velmi oblíbila. Psaní beru jako svoji terapii, díky níž si myslím, že se uzdravuji. Nejraději dělám rozhovory se zajímavými lidmi nebo s lidmi s nějakým hendikepem.

V roce 2004 jsem začala chodit do o. s. Iskérka – www.iskerka.cz, které sídlí v Rožnově pod Radhoštěm. Tohle sdružení mně v životě velmi pmohlo. Nejvíce její pracovníci – zakladatelka Iskérky – paní Blanka Mikolajková a Miroslav Kadlubiec (www.iqle.cz). Těmto lidem budu navždy vděčná za jejich moudré rady do života. Pomohlo mně však řadu dalších lidí. V Iskérce o.p.s. jsem byla zapojena do 2. mezinárodních projektů. Měly název: "Se zkušenostmi z De BOEI do sociální firmy" a "S uživateli sociálních služeb a Nizozemskou expertízou k systémovým změnám". Díky těmto projektům jsem se zúčastnila 3 pracovních stáží v pátém největším městě Eindhoven v Nizozemí. Také jsem byla aktivně zapojena do projektu "Symbióza" se stejnojmenným kurzem "Symbióza" - kurz redakční práce a komunikace s veřejností.

Nejvíce mně však poslední dobou pomáhá víra v Boha, protože hodně lidí mě v životě zklamalo a ublížilo. To je asi to nejlepší v životě, co jsem mohla potkat. Byla jsem od mala věřící, ale řekla bych spíše spící nebo hledající křesťan. Největší zlom byl asi v polovině roku 2008, kdy jsem díky milované TV NOE našla víru v Boha. Tam vznikal i začátek mé tvorby v tvůrčím psaní. V roce 2008 jsem začala dělat dobrovolnickou službu KANOE (kamarádka NOE- pro TELEVIZI DOBRÝCH ZPRÁV - více na webu www.tvnoe.cz).