Cukr

Základem monosacharidů je různý počet uhlíků. Ale jinak pospojované je má glukóza, jinak fruktóza neboli ovocný cukr. Enzym amyláza zvaná ptyalin, je enzym , který rozkládá v puse škrob. Proto např. rohlíky aniž by obsahovaly cukr, ale jen škrob, mohou sládnout na jazyku jako cukr. Škrobová zrna jsou obsažena v obilných semenech, ale škrob je obsažen třeba i ve fazolích nebo v bramborových hlízách. U některých lidí je omezena schopnost rozkládat glukózu zvaná jako cukrovka. Hormon, který pomáhá štěpit glukózu je inzulin. Inzulin se vytváří ve slinivce břišní neboli pankreasu. Objevitel inzulinu dělal pokusy u psů právě se slinivkou břišní. Lidé s cukrovkou si musí měřit obsah cukru v krvi, aby si podle toho píchali odpovídající množství inzulinu. Cukrovku je možné zejména v počátečních stadiích léčit pouhou dietou. Dobré je nahradit potraviny s obsahem škrobu jako zásobní látkou např. potravou složenou z rostlin, které mají zásobní látku inulin, která se vyskytuje u celé čeledi rostlin zvaných Hvězdnicovité neboli Asteraceae. Tam patří třeba pampeliška, slunečnice, nebo příbuzný slunečnice – topinambur s chutnými hlízami, které jsou odolné vůči mrazu na rozdíl od brambor. Mezi Asteraceae patří i třeba čekanka, ze které se dříve dělalo cikorkové kafe.

V historii lidstva se vyskytovaly okruhy lidí, které se věnovaly spíše lovu, než zemědělství. Nabízí se myšlenka, že lidé s cukrovkou jsou potomky starých lovců mamutů, kteří měli k pěstování obilí daleko. Nepotřebovali tedy odbourávat škrob, jako dnešní lidé.