– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.
Nový web naleznete na adrese www.lidemezilidmi.cz
Hlášení
- Chyba
Pohyb, ne pohodlí
Nikdy bych nevěřila, že by mně média mohla pomoci při práci. Opak je pravdou. Jednou jsem se dívala na televizní pořad, kde jsem slyšela a viděla úžasného vozíčkáře, aktivního sportovce, který překonal svůj životní osud. Jedná se o Heřmana Volfa, který je již sedm let na invalidním vozíku. A stačil k tomu jeden úraz na lyžích a změnil se mu život ze dne na den.
Ticho
Jak vnímám ticho? Nesnáším ho. Protože jsem nemocná, bývala jsem v minulosti často sama doma, někdy půl dne, jindy zase celý den. Sama mezi čtyřmi stěnami, se kterými se opravdu nedá mluvit. Ta samota a to ticho byly neúnosné. Manžel byl celé dny v práci a já se trápila, s kým se mám vlastně bavit. Proto jsem si vždy pouštěla rádio nebo nějakou pěknou hudbu. To dělám dodnes a velice ráda. Vždy, když hrálo rádio, cítila jsem, že se mnou někdo mluví, alespoň skrze to rádio. Je to příšerné, když půl dne nebo celý den nemůžete s nikým komunikovat. Měla jsem pak problém, že ze sebe nedostanu celou větu.
Dana Mičolová
Bydlím v menším městě nedaleko Rožnova pod Radhoštěm v krásném prostředí Beskyd – na Severní Moravě. Mám ráda přírodu, již od malička chodím ráda na hřiby. S oblibou sleduji nebe a jeho měnící se obrazce. Mám ráda sport, který mě povzbuzuje k životu. V mládí jsem hrála házenou, na základní a střední škole jsem chodila do běžeckého oddílu. Chodila jsem na různé běžecké závody. Nejvíce na přespolní běhy.Už v mladém věku jsem ráda jezdila na kole a to mně zůstalo dodnes. Bez kola bych nemohla fungovat. Později jsem si oblíbila amatérské focení a točení na kameru. Velmi jsem si oblíbila cestování. K tomu se pak přidala práce s diktafonem. Počítač je mojí velkou zálibou. S tím spojené tvůrčí psaní. To je asi ten nejlepší „KŮŇ“ v životě, kterého jsem si velmi oblíbila. Psaní beru jako svoji terapii, díky níž si myslím, že se uzdravuji. Nejraději dělám rozhovory se zajímavými lidmi nebo s lidmi s nějakým hendikepem.
V roce 2004 jsem začala chodit do o. s. Iskérka – www.iskerka.cz, které sídlí v Rožnově pod Radhoštěm. Tohle sdružení mně v životě velmi pmohlo. Nejvíce její pracovníci – zakladatelka Iskérky – paní Blanka Mikolajková a Miroslav Kadlubiec (www.iqle.cz). Těmto lidem budu navždy vděčná za jejich moudré rady do života. Pomohlo mně však řadu dalších lidí. V Iskérce o.p.s. jsem byla zapojena do 2. mezinárodních projektů. Měly název: "Se zkušenostmi z De BOEI do sociální firmy" a "S uživateli sociálních služeb a Nizozemskou expertízou k systémovým změnám". Díky těmto projektům jsem se zúčastnila 3 pracovních stáží v pátém největším městě Eindhoven v Nizozemí. Také jsem byla aktivně zapojena do projektu "Symbióza" se stejnojmenným kurzem "Symbióza" - kurz redakční práce a komunikace s veřejností.
Nejvíce mně však poslední dobou pomáhá víra v Boha, protože hodně lidí mě v životě zklamalo a ublížilo. To je asi to nejlepší v životě, co jsem mohla potkat. Byla jsem od mala věřící, ale řekla bych spíše spící nebo hledající křesťan. Největší zlom byl asi v polovině roku 2008, kdy jsem díky milované TV NOE našla víru v Boha. Tam vznikal i začátek mé tvorby v tvůrčím psaní. V roce 2008 jsem začala dělat dobrovolnickou službu KANOE (kamarádka NOE- pro TELEVIZI DOBRÝCH ZPRÁV - více na webu www.tvnoe.cz).
