Město Kladno mělo družbu s městem ve Francii Vitry sur Seine, a tak probíhaly výměnné pobyty jednotlivých žáků a žákyň. Měla jsem tedy možnost navštívit město Paříž. Byla jsem také tři dny ve francouzské rodině. Byla to dělnická rodina, která bydlela ve skromném domku a navštívila jsem s nimi zoologickou a botanickou zahradu a restauraci, kde jsem ochutnala ústřice a žabí stehýnka. Myslím si, že už ve čtrnácti letech jsem byla schopná domluvit se francouzsky.
Ve škole jsme hráli hru se slovíčky také z ruštiny, kdy za každé správně vyslovené a přeložené slovíčko žák postoupil o jedno místo směrem k tabuli, a kdo byl u tabule nejdříve, vyhrál a dostal jedničku. V té době jsem dostala kontakt na jednu dívku z Ruska ze Samary. Začala jsem si dopisovat se Světlanou Vinogradovou a ona mi posílala krásně vybarvené dopisy, které sama ilustrovala a já je pak darovala učitelce ruštiny na střední škole.
Protože jsem měla ráda přírodu a zvířata, tak jsem se přihlásila na studium Střední zemědělské školy v Rakovníku, kde jsme od druhého ročníku měli výuku ruského a německého jazyka. Z němčiny si teď bohužel už nic nepamatuji. Studium cizích jazyků jsem pak uplatnila při práci v cestovní kanceláři v Praze.
Když mi bylo třicet let, dostala jsem od Světlany dostala dopis, a začala jsem si s ní opět rusky dopisovat. Využívaly jsme možnost e-mailu a posílaly si dopisy a fotky. Jednoho dne mi Světlana napsala, že cestuje do Prahy. Setkání s ní na letišti bylo příjemné. Rozhodla se s manželem Sergejem navštívit Prahu a prozradila mi, že má dvě děti. V současné době pracuje a žije s celou rodinou v New Yorku, kde už bude druhým rokem. Světlana a její rodina totiž umí dobře anglicky.
V Praze byla Světlana celkem třikrát a po třetí se svou krásnou dcerou Anjou. Když jsme byly na tramvajovém ostrůvku v Dejvicích a jela tramvaj, a Anja byla k ní obrácená zády, měla jsem strach, aby nezavadila o koleje a nespadla pod tramvaj, tak jsem vykřikla POZOR! TRAMVAJ. Světlana zůstala stát jako opařená. Ono totiž slovíčko POZOR (v češtině opatrnost) znamená v ruštině HANBA! Nakonec jsme si vzniklou situaci vysvětlily a zasmály se tomu.
Při své čtvrté hospitalizaci v Psychiatrické nemocnici Praha Bohnice (trpím totiž paranoidní schizofrenií) jsem se seznámila s paní Rose asi tak v mém věku. Uměla a mluvila francouzsky, tak jsme spolu mluvily ve francouzštině a můj otec si ze mě dělal legraci: „Ty jsi se sem do nemocnice nepřišla léčit nýbrž studovat francouzštinu.“ I takové možnosti růstu ze dna PNB nabízí. Pak jsem absolvovala korespondenční kurz francouzštiny pro pokročilé a obdržela certifikát. Jazyky ráda studuji, když mám volnou chvilku a tím také trénuji mozek. Je pak krásné, když si rozumíte s lidmi z cizích zemí a oni rozumí i vám.
Lenka Nováková
