Pro vážně míněné sebevražedné myšlenky je typická „trojkombinace“ beznaděj, bezmoc a izolace. Takovéto pocity komplikují kontakt s druhými lidmi a znesnadňují možnost požádat o pomoc. Poznámky o sebevraždě nelze nikdy brát na lehkou váhu – člověk na tom může být hůř, než jak působí. Spousta lidí se za sebevražedné myšlenky stydí a nechává si je pro sebe. Trápí se uvnitř. Varovné světlo by se mělo rozsvítit v situaci, kdy už dochází k nápadným změnám v chování. Dotyčný může být velmi apatický, ale i nezvykle živý a činorodý (tzv. agitovaná deprese). Může se objevit i řada tělesných příznaků. Možná je ospalost i nespavost, nechutenství i nadměrný apetit. Velký pozor je potřeba dávat na to, když dotyčného přestanou bavit jeho záliby. Zhoršuje se nervozita, stoupá počet vykouřených cigaret, člověk někdy hazarduje např. při jízdě v autě. Objevují se pocity zbytečnosti či nadbytečnosti. Není pravda, že každý, kdo o sebevraždě mluví, se o ní ve skutečnosti nepokusí! Kdo o tom mluví, ten na to myslí, a kdo na to myslí, může to udělat. Je však velký rozdíl mezi vydíráním hysterky typu: „Když mi to a to nekoupíš, tak skočím z okna!“ a tím, když introvert odtuší něco na způsob: „Musím už končit, už budete mít ode mne pokoj“.
Nebezpečná věková období bývají mezi 15 – 25 rokem a pak po sedmdesátce. Riskantní jsou i vážné obavy o zdraví a větší riziko sebevraždy je u lidí osamělých. Ohroženi jsou i blízcí někoho, kdo spáchal dokonanou sebevraždu. Velmi nebezpečná je ztráta práce, životního partnera, ekonomické těžkosti. Snadno se řekne co nedělat. Nevolit nadměrnou bodrost či fráze o tom, že život je krásný, nevážíš si toho, co máš atd. Jisté je, že nikoho nelze nutit k léčbě, pokud prokazatelně neohrožuje sebe nebo své okolí. Pokud ano, v takovém případě se v praxi často objevuje nedobrovolná hospitalizace na psychiatrii, čehož se spousta lidí se sebevražednými myšlenkami obává. A právem.
S doporučeními co dělat je to obtížnější, přesto existují. Naslouchat, věnovat trpícímu čas, zbavit ho úzkosti před návštěvou lékaře. Rozhodně není nutné právě teď něco vysvětlovat, rozumově zpracovávat či si hrát na soudce. V akutní krizi postiženého neopouštíme, dokud se nedostane do rukou lékařů. Je třeba počítat s tím, že prokazatelné sebevražedné tendence vyžadují zásah psychiatra. Pokud chcete opravdu pomoci, postarejte se o to, aby konzultace s odborníkem proběhla co nejdříve. Dejte na doporučení známých, zdaleka ne každý psychiatr je schopen se sebevrahy citlivě pracovat. Psychické nemoci jako je již zmíněná deprese jsou dobře ovlivnitelné léky. Z hodiny na hodinu lze zajistit péči v tzv. krizových centrech, ta jsou však k dispozici jen ve velkých městech. Ne každé bolestné úvahy lze psychiatrizovat, konzultace s odborníkem však může odhalit depresi, či jiné psychické onemocnění, které často sebevražedné myšlenky doprovází. Všímavostí a citlivostí tak můžete někomu zachránit život.
Eliška
vloženo 25.6.2015 09:46:52
Taky už dál nemůžu, jsem tak opuštěná, už nemám sílu jít dál. Komentáře jako bude to lepší slýchávám dlouho, ale není to pravda. A ublížit taky nemůžu nikomu, když nikoho nemám. Zažila jsem jen špatný věci a nechci takhle dál pokračovat...jen každý den přežívat..psychiatrička mi taky vůbec nepomohla, tak proč bych se měla dál snažit. Do třetice všeho dobrého ........