Každý máme své sny. Každý z nás po něčem touží, ale pravdou je, že jen málo lidem se to vážně splní. A tak i já mám své sny. Bohužel, mé sny jsou takové, že splnit je bude vážně náročné a vůbec, kdo ví jestli se vyplní, ale říká se, že kdo jde za svým snem ten se mu splní. A já tomu věřím. Na světě jsem už 14 let a pravda je taková, že toho o životě moc nevím. Přece jen jsem mladá. Během svého života jsem se už několikrát potýkala s láskou. Prožila jsem zklamání, která mě neskutečně hodně bolela, ale moje maminka říká, že ta pravá láska a to opravdu velké zklamání teprve přijde. A ano, pravda to je. Vždycky jsem každého kluka považovala za toho pravého, ale ono tomu tak nikdy nebylo. Možná až doteď. Potkala jsem kluka, který mi změnil život a to doslova. Přála bych si, aby byl on ten pravý.
Každou minutu mého života dělá tou nejšťastnější, i když je fakt, že ne každý den stojí za to. On je tady vždycky. Vyslechne mě a i svými slovy mě pohladí. Zamilovala jsem si jeho úsměv, který spolu s jeho očima tvoří něco nepopsatelného. Jsou to už téměř čtyři měsíce a já jsem nikdy nebyla šťastnější. Bohužel i ta nejšťastnější láska má své chyby. Vždy je tam něco, co vás ničí. Všechno, co jsem zmínila. Ty jeho oči a úsměv. To všechno mohu vidět pouze přes kameru. Jeho hlas můžu slyšet pouze tehdy, kdy mi volá a to proto, že žije 4 967 kilometrů daleko ode mně. Nemůžu se přenést přes všechny ty ostrovy, státy a moře, i když bych to vážně chtěla. Letenka je velmi drahá a sama letět nemohu. I on pře to, že je už dávno plnoletý, nemůže přiletět. Hold Filipíny jsou od České republiky nesmírně daleko, ale i přes tu vzdálenost ta láska existuje. Její síla je neuvěřitelná a to je důvod proč se my dva nevzdáváme. Takže jsme vlastně dospěli k mému snu. Můj sen je být už konečně s ním. Nechci jen sedět a čekat, kdy už uběhne ten rok nebo víc, ale není jiná možnost. Nemůžu se pohnout ani kdybych chtěla. A to víte, že vážně chci. Naučila jsem se ignorovat komentáře lidí, jelikož většina se přiklání k tomu, že tohle není a nikdy nebude pravá láska, ale kdo to nezažil ten to nikdy nepochopí. I tohle může být pravá láska. Po těch letech vím, že může přijít den, kdy si budu muset utřít slzy na mé tváři a to zklamáním a bolestí kvůli zlomeného srdce. Slzy mě navštěvují často a to buď kvůli stesku nebo kvůli štěstí. Jenže v každé situaci, která nastane je tady on. Dokáže mi vykouzlit úsměv na tváři a téměř každý den mě přivádí na místo, kde jsem nikdy nebyla. Do té kouzelné pohádky, kde vždy bývají princ a princezna. Jenže teď je to jinak. Jsme tam jen já a on. I naše láska si prošla něčím, co nás málem rozdělilo, ale vždycky jsme byli natolik silní, že jsme to dokázali překonat. Oba věříme, že jednou přijde den, kdy si padneme do náručí a nikdy se nepustíme. Oba věříme, že budoucnost strávíme spolu. Vždy jeden druhému bok po boku...
v Třinci
Jmenuji se Ivana Kyselá a momentálně stále studuji základní školu. V září 2012 nastupuji již do devátého ročníku. Je mi 14 let a psaní se věnuji vlastně pořád. Ani nevím, kdy přesně to začalo, ale je to činnost, kterou jsem si zamilovala. Díky psaní ze sebe můžu všechno dostat. To, co chci říct, vždy napíšu na ten papír a konečně je mi lépe. Ale přece jen kus papíru, který si ten dotyčný nejspíš ani nepřečte, nemá větší význam než slova z očí do očí.
Mým snem je být jednou v životě úspěšnou spisovatelkou a pokud by se tak stalo chtěla bych, aby mé příběhy, spíše knihy, byly přeloženy do angličtiny. Ovšemže ne každý, kdo píše, může mít úspěch a proto s tím ani nepočítám. Jen vím, že se této činnosti nevzdám a za svým snem si půjdu. Psaní je moje vášeň, dokážu zapojit myšlenky taky do něčeho jiného než obvykle. Dokážu se vcítit do situace jakéhokoli člověka a pak o tom cokoli napsat. Díky psaní vlastně člověk může říct všem, co cítí, co ho trápí.
Ve své knize může napsat všechno. A tak to dělám i já. Píšu knihu o svém životě a mým cílem je, aby až ta kniha bude hotová, si ji přečetl můj bratr. Velká část jí je o něm. Bylo by mi ctí psát příběhy o lidech s handicapem a o lidech, kteří jsou jakkoli nemocní. Upřímně, já je obdivuji, jak všechno zvládají a bojují. Chci být úspěšná v jiné zemi ne jen tady.
– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.
