Jestli chceš jít a rovně stát,

s důvěrou dýchat, necouvat,

jestli chceš zkoušet starého se vzdát,

doufat a věřit, nové riskovat,

nechceš se hrbit, choulit do houfu,

chceš zpívat, tančit, zahrát na harfu,

jestli máš srdce, věříš na lásku,

i když tvůj život visí na vlásku,

pomoc je blízko, i když neznáš mě:

Věř – já znám tebe, a ty – ty znáš mě.

Bohnice, 11.11.2004

Tyto texty vznikly v rámci "Terapie tvůrčím psaním" během mé první hospitalizace v bohnické léčebně“

Znám tisíc léků proti stresu;

když požádáš mě, z nebe ti je snesu.

První je dotyk křídel motýlích,

lehkých jak vánek zjara na polích.

Druhý je křehký dětský smích,

koulení z kopce, jízda na saních.

Třetí je vnímat, jak se den rozednívá,

oponu ze tmy slunce rozevírá.

Čtvrtý jsou barvy všeho kolem nás,

kvítí a ptáků, země, slunce jas.

Pátý je prosté lidské dotýkání

vůněmi, slovy, teplem kůže dlaní.

Svítící slunce na obloze

Nebo i temné mraky

Splnění našich tajných přání

Možná kus zklamání taky.

Existoval prázdný prostor,

někomu se zalíbil.

Nabral hlínu keramickou,

tou ten prostor obkroužil.

Však Ty víš, i když neznáme se,

co všechno bych ti chtěla říct.

Však Ty víš, pokud potkáme se

- nastane-li ten okamžik –

že rozzáří se svíce plamen:

plamen, co uvnitř plápolá,

že slůvka, která šeptá srdce,

najednou nahlas zavolá.

V opravně dámských a pánských hodinek si říkáme, že pojedeme na víkend k moři, dnešek měl spousty trhlinek, ale nic nehoří. Těším se, že jednou najdu jednu velkou lasturu velkou jako jedno velké lidské hoře, abych ti připomněl to tvoje věčné cože.

Vybočení

Vybočení z cesty, překročení rychlosti, jiné nazírání na kulturní chování u stolu, to všechno je dnes možné i u pisálka, který šel včera spát o půl hodiny dříve, aby neujel, ale vždyť normy jsou tu proto, aby se překračovaly.

Poupě rozkvétá v růži voňavou
pyšní se tou krásou prolhanou

slunce svítá mezi mraky
do očí pálí ten žár
on přiznal pravdu
za rohem kat se smál

smál se té pravdě
smál se dlouho a rád
o té pravdě teď bude ti lhát

Krajina posmutněla
přispěchal déšť
na slunce zapomněla
mlhou nechala se svést

ptáčci létají nízko
smutek k tobě
krajino má blízko

listí barví se ti lísko
barví se i tobě buku letní
i tobě břízo bílá spanilá
pod sněhem jsi uhynula

okvětní lístky uvadají
na tvou duši dopadají

těžknou křídla ptáčeti
nahlas budu mlčeti

tráva usychá
svou bolest šeptám do ticha