Přibližně před sto lety navrhla Klara Zetkin, aby se slavil Mezinárodní den žen. Bylo to po demonstraci amerických žen, které bojovaly za volební právo a proti diskriminaci žen v práci. Uběhlo pár desítek let a tento svátek se začal slavit i v Československu. Každá žena je ráda, když dostane květiny a dárek. Jenže kvůli tomu, že byl tento svátek více méně spojen s komunistickým systémem, po roce 1989 se od jeho slavení v zaměstnáních upustilo. V některých rodinách oslava 8. března přetrvala a jinde se zaměřili spíše na obnovený Svátek matek. Tak jako my. Jenže letos mě dcery překvapily, protože mi z ničehož nic 8. 3. ráno poblahopřály k svátku. Zamyslela jsem se nad jejich věkem a také jsem jim popřála. Měla bych jim něco koupit, šlo mi hlavou. Třeba nějaké květiny. Ty řezané brzy zvadnou, tak jsem jim koupila voňavé hyacinty v květináči, zrovna ve fázi poupat. Starší dcera brblala, že se o ně bude muset starat, a že toho už má i takhle dost. Když jsem se jí nabídla, že jí je budu zalívat, vzala je na milost.
A přišel den, kdy krásné hyacinty rozkvetly. Vůně zaplnila dětský pokoj. Jen se nám zdálo, že na malý pokoj je té vůně nějak moc. „Mami, nezlob se, vem si ty kytky, mě z té vůně bolí hlava,“ strčila mi dcera květináč do ruky. „Dobře, dám je do obýváku,“ souhlasila jsem. Den druhý: Manžel si ráno po snídani před odchodem do práce v obývacím pokoji ještě na chvíli lehne. Když se odpoledne vrátil z práce, povídá: „Nemohli byste ty kytky dát někam jinam? Ráno jsem z té vůně byl úplně omámený. Byla to síla.“ Dal jarní cibulovinu do kuchyně, abych si ji užila. Od té chvíle jsem si v kuchyni připadala, jak v opiovém doupěti. Povídám manželovi: „Víš co? Dones prosím tě ty hyacinty na schodiště.“ Manžel na to: „No ale holky tam mají ty svoje králíky, aby z té vůně nepochcípali.“
My žijeme a králíci naštěstí také, ale když jsem je včera hladila, slíbila jsem jim, že vysadím tu voňavou nádheru radši na záhon na zahradu. Řekne se: květina potěší, ale příště budu muset vybrat nějakou méně kontroverzní. Co třeba sněženky? Ty voní i našemu kocourovi.
Narodila se v roce 1970
Pochází z malé vesnice Opatov, od svatby žije v Jihlavě. Po vystudování střední ekonomické školy pracovala jako účetní. Má hodného muže, dvě dospívající dcery, kocoura a psa. Baví ji rodina, psaní, malování, siesta v rozkvetlé zahradě, atd.
Maluje převážně olejem a vyzkoušela si i kresbu tužkou. Absolvovala kurz kreslení pravou mozkovou hemisférou. Také občas vyrábí keramiku, plete z pedigu, vyrábí z fima, korálků a vyrábí smalty. Část svého volného času věnuje psaní fejetonů a básniček. Napsala knížku Cesta na Bílou Rus aneb jak jsem nevěřila svým očím. Všem těmto aktivitám se nevěnuje nijak intenzivně, jsou spíše zpestřením jejího života. Hlavně se totiž ráda stará o svou rodinu – o manžela a dvě dcery. Její inspirací je také její pokojový kocourek Rózík.
– Zdravotně-sociální portál – www.Lidemezilidmi.cz • Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.
Byron
vloženo 29.3.2013 20:40:57
to diblik: nesmlyim si ze bys mela nekoho pohorsovat..jako asi to bolelo pekne, ale proti gustu zadny disputat, ze jo..pohled na tvuj serezany zadecek neni vubec spatny..Radek