Kateřina Urbanová

Hlavu mi zamotala procenta. Jistě, procenta jsou naším běžným společníkem a setkáváme se s nimi prakticky všude. Vždyť ocet je 8% koncentrát kyseliny octové, abyste uspěli v testu, je nutné mít nadpoloviční většinu, tedy nad 50%, stojíte-li na vlakovém nádraží, máte 70% šanci, že ČD budou mít zpoždění… To vše jsou známé příklady využití procent k usnadnění našeho života, respektive chcete-li k předejití srdečních problémů v důsledku rozčílení se nebo depresím v případě neúspěšnosti při zkoušce. Nedávno však bylo mým uším dopřáno vyslechnout zcela odlišné využití onoho podílového systému. Ta příhoda se odehrála zhruba takto; dva mladí lidé seděli na lavičce zabráni do důležitého rozhovoru, jehož hlavní náplní bylo ne-li pomlouvání (odpusťte mi ten výraz) potom alespoň na cti utrhání vrstevníků. Jakožto třetí nezúčastněná strana nemohu s jistotou říci, oč šlo. Za normálních okolností by pro mě bylo vyslechnutí cizí konverzace naprosto nepřijatelné a už jsem byl také odhodlán přesunout se na jiné místo, když v tom jsem zaslechl něco, co mi do teď nedá spát! Slečna zrovna vyprávěla o nějaké známé, když se mladík zarazil a povídá: „ Počkej, myslíš tu jinou?“ Načež se zarazila slečna a s viditelným zájmem se zeptala, jak tomu má rozumět, jestli myslí „tu jinou“? Mladík celý na rozpacích, aby neřekl něco nevhodného, hádám, odvětil: „No, dyť víš, tu 4%.“