Pochází z malé vesnice Opatov, od svatby žije v Jihlavě. Po vystudování střední ekonomické školy pracovala jako účetní. Má hodného muže, dvě dospívající dcery, kocoura a psa. Baví ji rodina, psaní, malování, siesta v rozkvetlé zahradě, atd.
Maluje převážně olejem a vyzkoušela si i kresbu tužkou. Absolvovala kurz kreslení pravou mozkovou hemisférou. Také občas vyrábí keramiku, plete z pedigu, vyrábí z fima, korálků a vyrábí smalty. Část svého volného času věnuje psaní fejetonů a básniček. Napsala knížku Cesta na Bílou Rus aneb jak jsem nevěřila svým očím. Všem těmto aktivitám se nevěnuje nijak intenzivně, jsou spíše zpestřením jejího života. Hlavně se totiž ráda stará o svou rodinu – o manžela a dvě dcery. Její inspirací je také její pokojový kocourek Rózík.
Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2024 Lidé mezi lidmi – Zdravotně-sociální portál |
Blanka - Rousice
vloženo 1.6.2012 11:55:47
Moc pěkná básnička. Sama jsem měla a mám několik kočiček a všechny mne inspirovaly k napsání básničky. A jak by tak ne. Kočky a kocourci jsou úžasná stvoření. Jsou to hrdí a svobodní tvorové. Dokáží si nás omotat kolem tlapky a my jim plníme všechna přání, co jim na očích vidíme. Za to se nám od nich dostane vrchovatou měrou jejich lásky a pozornosti. a není to jen tím, že je miska plná. Už jenom jejich samotná existence v nás probouzí to lepší v nás. Taky se říká, že kdo se nesrovná se zvířaty, neumí se srovnat s lidmi. A já tomu věřím. Kočičky mne naučily trpělivosti a lásce a já jsem jim za to vděčná. Navíc to jsou živé bytosti plné tajemství a pokud jim budeme oplácet jejich lásku svou péčí a pozorností, nejenom že nám poodhalí kus tajemství, ale zůstanou s námi napořád :-)