Každý desátý člověk v České republice žije se zdravotním postižením.

Nový web naleznete na adrese www.lidemezilidmi.cz

POHÁDKA O POPELCE *

 POHÁDKA O POPELCE *

(* pro otrlejší povahy - pozn. redakce :-) )

V jednom malé městečku, spíš vesnici, žila jedna rodina. Paní a Pán Fíllí a ty měli sedm dětí a další dítě bylo v kočárku. Nejstaršímu dítěti bylo dvacet a nejmladšímu dva roky – dvě holky a šest kluků. Dítě v kočárku se jmenovalo Rimini Fíllí a byly jí dva roky.

Rodiče jí měli trochu rádi, i přesto, že se narodila s defektem nosu o rozštěpem pusy. Děti se jí posmívaly a nadávaly. Rodičové občas jezdili pryč do města za prací a taky za kulturou. Většinou rodiče nebyli doma tři až pět dní a tak sourozenci nedávali malé Rimini jíst, ani pít.

Malá Rimini byla bez vody a bez jídla. Taky neměla kde odpočívat, protože ji vyhodili z kočárku a tak spala na matraci na zemi. Sourozenci na ni byli zlí a oškliví a hrozně se k ní chovali, jenom rodiče ji alespoň měli trochu rádi, ale to nebylo ono. Malá Rimini nemluvila a nekomunikovala s nikým až do svých deseti let. Pak šla do školy, ale ve škole se jí děti smály a šikanovaly ji a ona myslela na to, že je zabije, nebo že jim něco udělá ošklivého.

Maminka a tatínek odjeli pryč na návštěvu k přátelům. Měli dovču a jeli autem a byla zima a mráz. Byli tam pět dní. Doma bylo teplo, ale Rimini chodila v bačkůrkách ven do sněhu pro zamrzlou vodu a nákup ostatním sourozencům a ostatní sourozenci dělali svoje věci a to už jim bylo třicet let. Rimini pořád trpěla, spala v kůlně na dříví. Jednou rodiče odjeli zase na návštěvu, ale už se nevrátili, protože měli autonehodu, ale doktoři jim už nemohli pomoci.

Takže Rimini bylo dvacet let a oslavila svoje narozeniny jako sirotek. Sourozenci jí však k narozeninám nic nedali, tak si Rimini řekla, že půjde na policii a řekne jim, jak se sourozenci k ní chovají. Tak to došlo nakonec i k soudu, kde byli sourozenci a ti to popřeli, že by k Rimini se špatně chovali. Že by ji někdo mlátil a šikanoval. Oni naopak řekli, že sestra má schizofrenii, tudíž jí nikdo nevěřil. Sourozenci si pro ni přichystali trest. Dali jí dřevorubeckou sekeru a zavřeli do sklepa na celý den jenom v pyžamu. Nedostala najíst, ani napít. Byla tam celý den a celý den pracovala, ruce měla celé od krve a z nosu jí tekla krev. Když to měla hotové, tak se vykoupala v ledové vodě a opět nedostala najíst, ani napít, tak šla spát do kůlny, kde bylo dřevo do kamen.

Rimini byla statečná holka, všechno to vydržela a myslela na to nejhorší, že je zabije, nebo že je otráví jídlem. Že jim dá jed na krysy do jídla, aby se otrávili a chcípli. Tak si sehnala jed na krysy a dala jim ho do jídla a čekala, až to přijde a opravdu to přišlo. Začali všichni sourozenci padat na zem na pusu a bylo po nich. Tak je nechala asi pět hodin bez pomoci a pak šla na poštu zavolat sanitku. Sanitek přijelo hodně, tak sourozence odvezli a byli v nemocnici. Ona se v klidu najedla a napila a večer šla na diskotéku. Tam si to pořádně užila a pak potkala jednoho kluka. Tancovali až do rána, kluk se jmenoval Lukas a bylo mu dvacet pět let. Co dělal, však neřekl a ona se do něj zamilovala, alespoň měla pro koho žít. Policie ani neřešila, že v nemocnici leží sedm lidí s otravou. Mysleli si, že je to rodinný problém a to si každý musí vyřešit sám bez policie. Tak to byla pomsta k sourozencům. Rimini pak šla na policii a ukázal jim modřiny na těle a ti už museli věřit, že to byli sourozenci. Protože tam šel Lukas a policie Lukase znala a neoslovila ho titulem. Všichni sourozenci teda půjdou do vězení. Rimini neměla kam jít, byla sama a nikdo jí nemohl pomoci, až na Lukase. Když se sourozenci uzdravili, tak ji zmlátili, že jí vyrazili zuby a měla zlomené obě ruce a poručili si, aby jim prala a vařila a uklízela a podobně. Jednoho dne se Lukas objevil ve dveřích a zachránil ji tak, že se rozhodla odejít už z domu pryč, ale oni ji našli a unesli ji zase a byla u nich doma. Lukas zavolal policii a zatkli dva lidi, nejstarší. Ti dostali doživotní kriminál. Ona mezitím dostala zápal plic a šla pro vodu, ale tam už na ni čekal Lukas. Vzal ten kýbl, hodil jim ho do oken a takže je vymlátil a pak odvez Rimini do nemocnice, protože měla zápal plic. Tak bude mít alespoň klid na uzdravení a pak zase policie zatkla jednoho ze sourozenců. Lukas měl vysoké postavení, proto ho všichni museli poslouchat. Rimini leží v nemocnici a měla zápal plic a doktoři se o ni pěkně starali. Byla tam hodně dlouho, poplatky neplatila, protože na to neměla.

Pak přišli sourozenci a unesli ji, ale ne tam, kde předtím bydleli. Lukas a policie ji začali hledat. Bydleli v nějaké chatrči v lese, hluboko, aby je nikdo nenašel. Sourozenci jí pořádně poroučeli a poslali ji pro vodu a na nákup. Musela jít v mraze v bačkorách a tričku ven, byla zima. Bylo čtyřicet stupňů mrazu a Rimini začala mrznout a začal padat sníh a byly veliké závěje a upadla a nezvedla se. Když ji našli myslivci, tak to vypadalo, že umřela. Měla omrzliny třetího stupně ruce a nohy, tak doktoři zavolali Lukase, že je opět v nemocnici. Tak Lukas přišel do nemocnice a strašně se modlil za ni, aby neumřela, ale uzdravila se. Další sourozenci dostali doživotí a tam si dlouho posedí a ona bude mít klid a pokoj. Ona ležela na JIP-ce a doktoři bojovali o to, aby nepřišla o ruce a nohy. Ležela v nemocnici asi tři měsíce a za pár dní oslavila jednadvacáté narozeniny. Ten rok utekl jako voda a byla pořád zima. Sourozenci přišli za ní do nemocnice ji navštívit a přinesli jí nějaké dobroty. Ve skutečnosti tam přišli proto, aby ji zabili, tak do jídla jí dali nějaký jed, aby umřela, ale doktoři nebyli pitomí a zavolali policii a všichni šli do kriminálu. Rimini měla konečně klid a pokoj a pak přišel notář, kvůli závěti, protože rodiče umřeli. Rimini zdědila nějaké peníze. Taky se dozvěděla, že byla malá a rodiče si ji adoptovali jako mimino. Rodiče má v cizině a neví kde. Policie po nich bude pátrat. Rimini se brzy uzdravila a šla domů. Měla klid, tak šla nakoupit jídlo a pití a jak šla, začal padat sníh a ona upadla do závěje a nemohla vstát, protože spadla do díry. Tak tam ležela několik hodin. Lukas měl krásné šaty a bílého koně. Šel ji hledat s policií. Lukasovi se to podařilo přesně o půlnoci. Vytáhla Rimini z díry a vzal ji do náruče. Rimini otevřela oči a uviděla Lukase, který měl korunku a šaty, co nosí princové. Rimini byla celá šťastná, že někoho má a že někdo se o ni bude starat. Lukas ji odvezl do nemocnice, aby se uzdravila. Teď se mají oba dobře. Za pár měsíců bylo jaro. Rozkvetly kytky a v květnu 2013 měli svatbu. Narodili se jim dvě děti, dvojčata, chlapeček a holčička, jmenovali se holčička Kréta a kluk Nicholas. Policie mezitím našla pravé rodiče Rimini, ti bydleli na Maltě, kde se mluví anglicky. Tak tam odjela se svoji rodinou. Všichni byli šťastní a spokojení a to je konec pohádky. Všichni byli šťastní a zdraví v roce 2015.

Iveta Horváthová


narozena: 1. 7. 1967

(umělecká přezdívka Rimini Filli) – narozena 1. 7. 1967 v České Lípě

Vyučila jsem se tkadlenou, ale v oboru jsem nepracovala. Nastoupila jsem do továrny, kde jsem pracovala 6 let. Malovala jsem už od dětství a po delší pauze jsem se k malování vrátila ve dvaceti letech. Při mé hospitalizaci v nemocnici jsem dostala zpětnou vazbu od lékaře, že jsem nadaná a začala jsem se plně věnovat tomuto koníčku, přičemž jsem malovala karikatury, autoportréty apod. Po mé hospitalizaci jsem se odstěhovala do Prahy, kde jsem začala občasně své obrázky vystavovat. Po čase se mé obrazy vystavovaly i ve Francii a nyní i v USA. V současné době mám výstavu v rámci festivalu Romale. Kromě malování se věnuji i psaní pohádek pro dospělé. Nyní žiji v chráněném bydlení. Všechny moje obrazy jsou prodejné, cena je v rozmezí 1000 – 5000 Kč. Ráda bych své pohádky zveřejnila ještě jinou cestou, proto bych uvítala možnost jejich vydání v nakladatelství. Pokud by mě kdokoliv chtěl kontaktovat, moje e-mailová adresa je: rimini@post.cz

Dílna

Literární tvůrčí dílna pro všechny, kdo vědí, co je život. Píšete básničky, povídky, fejetony? Vedete si deník nebo se pokoušíte o román? Máte ambici vyjádřit literární formou svůj názor na svět? Naše literární tvůrčí dílna je vám k dispozici.
Napište nám na e-mailovou adresu dilna@lidemezilidmi.cz, co od své účasti v tvůrčí dílně očekáváte, abychom se mohli dohodnout na způsobu spolupráce.
Prezentujte své práce

Doporučit dál:

    Přidat komentář...

    Naši partneři:

    HelpnetGreen Doors Fokus Praha Časopis Vozíčkář Časopis Vozka Časopis Psychologie Dnes Bayer

    Spolek Dobré místo, z.s.© 2011-2024 Lidé mezi lidmiZdravotně-sociální portál |