Jak šťastný jsem, ó
lidé !
Ó jak milé a nádherné
je kvetoucí bytí
v lásce !
Zkusme dýchátko,
vyjde opět z mračen
slunko,
klepejme a bude
otevřeno
v klekání eróse
…
Stiskni mi rameno,
Alice –
brzy vytratíme se do
ulice,
kam může jen jásot
lidí,
ověnčených
květinami,
stiskni mi hruď Alice
–
vejdem všichni do
paláce,
údolí Neptunova,
tancem přikvačíme
až tam, kde volná
láska,
navěky ožívá.
Bublinky prchají
z šampusků
vzhůru k ohnisku
mámení,
směle s úsměvem
na rtech
trsejme v nový
věk –
jasná zář nahradí
tmu
končící etúdy
zlostných –
nač být ješitnými ?
Můžem sebeláskou
k lidem
v řinčení
varhan
jít a říši hněvu
zahnat.
Zvolna můžem smočit
jazýčky ve šťáve
z konopí,
zlehka můžem svlhčit,
ústa něžná v číši
marihuany-
pak za ruce, ó Silvie
světem všichni jít…
Můžem v slané
radosti mysli
a ve štěstí srdce
žít společně
a jít za obzor těla a
duše,
tam, kde slunce září
věčně.
narozen v dubnu 1980 v Praze
Adam Sobotka je hippie tělem i duší. Je výborný ročník 1980, beran. Je vizionář, laskavé dítě květin, muž založením romantik. Miluje festival Woodstock a vtěluje se do jeho hrdinů. Jeho klíčovými slovy jsou všeobjímající láska, zajímá ho underground a mír. Neostýchá se rozmlouvat s každým, kdo to potřebuje. Nemá rád jediné: když do něj někdo rýpe. Po večerní rozmluvě a čtení nových básní, které zde představujeme, nám nechal ke zveřejnění žebříček svých nejoblíbenějších rockových kapel:
1. Grateful Dead
2. Jefferson Airplane
3. Crosby, Stills, Nash & Young
4. Big Brothers & the Holding Company
5. Creedence Clearwater Revival
6. Doors
7. King Crimson
8. Iron Butterfly
9. Rolling Stones
10. Mountain

Adam sám sebe charakterizuje následujícími slovy: "Člověk je původem tvor nezkažený, plný lásky a tou si přeje žít - ba pro lásku i vzhledem k omylu pyšných - kdysi před dějinami lidstva zemřít - bez ohledu na formu, opětování stejnou mírou a temperament. Chybné je zaměnit lásku, jíž je klidná a sebepřesahující zamilovanost se sebestředným uspokojováním sexuálních, emocionálních a ambičních tužeb. Kdo hledá čistou lásku, učí se milovat celý život, až nelezne kohosi (zejména manželsky spříznéného), v němž na základě vzájemně sdílené touhy žít pro toho druhého se rozpouští jeho sebeprosazování, ctižádostivost, sebejistota i sebezkoumání - nalezne v něm jeho a tím je milovaný (či milovaná) - ono původní Já - tedy ono Ty."