Klasický tabák, nebo jeho elektronická náhražka s rozpuštěným nikotinem? To je dilema, které v poslední době řeší čím dál víc kuřáků. Není divu. Lidé se zapálenou klasickou cigaretou jsou čím dál tím víc považováni a asociály, kteří svým kouřem obtěžují a ohrožují okolí. Kouřit už se nesmí ve spoustě restaurací, veřejných prostorách a akcích, pracovištích i autobusových zastávkách. Kuřáci jsou tak systematicky šikanováni a odsouváni na okraj společenského dění. Aby bylo jasno. Jsem dost silná kuřačka. Nejsem na to zrovna hrdá, ale cigareta ke mně tak nějak patří už mnoho let. Proto ani mě nemohl nezasáhnout trend elektronické cigarety.

Deprese není pouhá špatná nálada. Ani občasný smutek, který tu a tam přepadá každého z nás. Skutečná deprese je nemoc a to nemoc velmi závažná. Ti, kdo jí trpí, zažívají krutou psychickou bolest. Náročné je to hlavně pro ně, ale nesmíme zapomínat ani na jejich blízké, pro které bývá často velký problém se s touto vleklou nemocí u svého příbuzného vyrovnat a nedělat chyby.

Antidepresiva a léky proti úzkosti dnes užívají desítky milionů lidí po celém světě a určitě dokáží pomoci proti depresi a úzkostným stavům. Ne všichni však ví, co tyto léky dokáží provést s vaším sexuálním životem. Výzkumy říkají, že rozvoj sexuálních dysfunkcí při léčbě antidepresivy je různý při rozličných typech antidepresiv. Jejich výskyt je převážně závislý na dávce. Samotný výskyt sexuálních dysfunkcí v rámci léčby antidepresivy se pohybuje v rozmezí 25 – 45 %, dokonce bývá uváděno až 60 – 90 % léčených pacientů. V průměru se výskyt sexuálních dysfunkcí při léčbě antidepresivy pohybuje okolo 60 %. Větší množství problémů nalézáme u mužů, u žen zas bývá postižení závažnější. Přitom je třeba vzít v potaz skutečnost, že ženy jsou méně než muži ochotné se svěřovat se o svých sexuálních obtížích.

Zatím nevíme jistě, v čem vlastně spočívá kreativita, ani ji neumíme spolehlivě měřit. Jisté je jen to, že u některých lidí se nadprůměrná kreativita vyskytuje. Převážně jde o příslušníky tzv. kreativních profesí: malíře, spisovatele, básníky, hudební skladatele apod. Je však pravdivá obecně rozšířená představa, že ke kreativnímu jedinci jaksi automaticky patří rozháraný osobní život, pocity osamocení a nepochopení? A jak je to s kombinací kreativity a duševní nemoci? Představu, že ke kreativitě duševní nevyrovnanost patří podporují životní osudy umělců jako byli Vincent Van Gogh, Franz Kafka, Ernest Hemingway, Virginia Woolfová, Robert Schumann a mnozí další o jejichž kreativním talentu nemůže být pochyb. Co když je to ale tak, že životopisce více zajímají rozhárané životy umělců a o těch, kteří žijí psychicky vyrovnaným životem prostě nepíší, protože to není tak zajímavé?