Loni touto dobou cestou po vánočních nákupech se mi kamarádka Markéta svěřila se svým náboženským vyznáním. Do té doby se hlásila k ateismu, ale čilým surfováním po internetu objevila zasutou americkou víru v létající špagetové monstrum. Její vyznavači, nazývající se pastafariáni, věří, že svět byl stvořen výše jmenovaným Špagetovým monstrem a na znamení své víry nosí na hlavě cedníky. Někteří věřící jdou dokonce tak daleko ve své svobodě vyznání, že se nechávají fotografovat s cedníkem na občanský průkaz a tvrdí, že se jedná o povolenou pokrývku hlavy „z náboženských nebo zdravotních důvodů“ dle zákona o občanských průkazech. Celkově se mi tento nápad líbil, jelikož trefně parodoval křesťanství ztěžklé dogmaty a zároveň se chytře trefoval do děr v zákonech. Nicméně vidím velké úskalí v ateistickém podhoubí této víry. Jelikož jsem se s jednou z nich setkala osobně, vím, že je pro ni stejně těžké věřit v Špagetové monstrum jako věřit v Boha. Problém podle mě tkví v tom, že víra v Špagetové monstrum není karikaturním odrazem skutečného křesťanství, ale ateistického náhledu na něj. Další svízel této víry vidím v tom, že Špagetové monstrum není příliš sympatické a malým dětem by mohlo nahánět strach, například když by jim neslo vánoční dárky.
A i dospělí by se mohli leckdy obávat ocitnout se s ním sami v modlitbě. Proto si na pastafariánech cením nejvíce odvahy, s jakou se vydávají v jeho ústrety, a držím jim palce, aby se jim povedlo nasbírat ty tři stovky povinných petičních hlasů a mohli jednou stanout na prahu nového věku jako oficiální církev České republiky.
(autorem ilustrace je Infrogmation of New Orleans)
Když v pubertě nosila tričko s nápisem Crazy girl, nevěděla, jak doslovně ji to jednou bude vyjadřovat. Pro ni to znamenalo divokost, živelnost a radostnost, kterou se v té době pyšnila. V sedmnácti letech sestoupila do pekel. Začalo to osudným zjištěním, že strach ze strachu způsobuje strach. To způsobilo depresi. Jako odpočinek od deprese přišla mánie a nakonec vše vyvrcholilo psychózou. Od té doby trpělivě leze z propasti. Nálepky, kterými ji lze v současné době popsat, jsou „učitelka jazyků,“ „literátka,“ nebo „intelektuálka“ zároveň však „invalidní důchodce.“ Ona sama se identifikuje s vlkodlakem.