,Linda, jmenuji se Linda´ osmělila se dívčina mladíkovi takto představiti a ten za to nesmírně vděčen byl dané jméno mu ihned na první poslech neskonale zaimponovalo
I vydali se Hubert s Lindou společně od fontány do knihovny povídajíc si spolu přitom aby vypozorovali následně že jest mnoho společného mají
Linda se taktéž o vodní tvory zajímala zejména delfíni jí úplně učarovali toliko toužila se s nimi setkati po ploutvích hladiti je
Byla učiněná to báseň Lindě naslouchati Hubert si ji čím dál více zamilovával Jak jen mohli po celé dny míjet se? Neustále tu samou otázku kladl si
Cesta do knihovny stávala se věčnosti o to však příjemnější to když Linda ódy na lekníny pěla a Hubert se jejím vyprávěním unášeti nechával
Pan Kodeš, majitel knihovny, vítá se s hosty velmi dobře oba dva zná však v tento den posvátný vídá je pospolu takto poprvé Dojmům neubráníc slovy se vyjádří jak moc sluší jim to
Ruku v ruce jako snový pár míjeli Hubert s Lindou regál za regálem vhodnou knížku o vodních tvorech hledali a nakonec i nalezli
Delfíni se z ní na ně usmívali kosatky hýřily proudy mořských vln a hledačům perel se na tváři úsměv zaskvěl pokaždé když nějaká z nich jejich dlaně obšťastnila
Hubert a Linda se rázem v jiném světě ocitali ve světě na hony vzdálenému tomu jejich fádnímu kde mořské proudy oceány bičují a flóra s faunou v jeden celek splývají
Zakrátko však nastává návratu čas čas návratu do onoho života fádního kde slovo osud rozhodující má kde jistotu nejistota střídá
Hubert si však byl jist tím že toto žádná mýlka nebude Do Lindy se totiž právě zamiloval a ona zajisté jeho city opětuje
Nejistotu tak střídá jistota to když se mladík k dívčině skloní na rty ji políbí a ona nikterak tomu nebrání se
Pak již ony vhodné knížky vybrati zbývá a ruku v ruce do nedaleké kavárny oba vydávají se kde románek bude pokračovati vždyť obě hrdličky si toho toliko říci mají
Pan Kodeš loučí se s hosty děkuje za výběr knih a snovému páru přeje jen ono krásné láska ať vydrží mu na celý život
Jako by celý svět usmíval se připadalo oněm dvěma zamilovaným tam dole na Zemi o tom pan Holý, majitel kavárny, nezapochyboval když Huberta s Lindou ke stolu usazoval
Čerstvou růží na stůl dal a na nic víc se neptal již na první pohled dalo poznati se jak tu láska do krásy vykvétá
Pak náhle kde se vzal tu se vzal houslista part virtuóza obstojně zastával a žádná mýlka to nebyla když zamilovaný pár vybral si aby zahrál mu
A aniž by to Linda očekávala Hubert náhle vstal k tanci ji vyzval onu růži při tom v ruce sevřel a před svoji vyvolenou poklekl jako by o ruku ji žádal
Linda neodolala té výzvě svorně ruku přijala nechala se jí vésti a přitom unášeti hudbou vžívajíce se do ní jak víla do ladných tanců
Okamžiky něhy se s něžnými krůčky snoubily ladné pohyby rukou taneční partitury vyplňovaly a pak náhle potlesk ze všech stran rozezněl se to hosté kavárny páru snů klaněli se
Romantická procházka alejí následovala kde něha a vášeň byla upřednostňována Zpěv ptactva o tom větru zprávu podával a ten o tom celému vesmíru básnil
Vskutku nádherný den to panoval slunko vše živé ozařovalo a na Zemi v tu dobu místo pro smutnění nebylo ony dvě zamilované hrdličky zdárným příkladem toho byly
Společná chůze, ruku v ruce, následně k řece stočila se letní počasí k tomu svádělo a vlny v ní tak příjemné na dotek hřály že jim odolati nešlo
I vysvlékli se tedy ze šatů a před sebou v rouše Adamově a Evině stanuli pohledný Hubert přitažlivá Linda snový pár to na pohled
Pohroužení do teplé lázně slastným tempům delfínů oddávali se jen ony skutečné postrádali tu a tak namísto ploutví své ruce a tváře hladili
Polibek za polibkem dotyk za dotykem tak ona romance dvou milenců pokračovala jež v sobě toliko zalíbení našli a oboustrannou vášní spalovati se nechali
Byla to opět alej jíž Hubert s Lindou posléze procházeli na zpáteční cestě ke svým domovům kde je již jejich nejbližší očekávali
Oba zamilovaní se před zpívající fontánou rozloučili kdy ten nejvášnivější polibek jeden druhému věnoval aby od sebe odloučili se avšak do dne příštího pouze jak svorně slíbili si
Hubert v sedmém nebi byl právě svoji životní lásku možná poznal v objetí ji držel a něžně její rtíky laskal
Podobně to i Linda cítila svého životního partnera možná poznala za ruce se s ním držela a jeho uhrančivému pohledu opětovně podléhala
Tak ještě jedno políbení a pak rozloučení nastane čas ovšem ne nadlouho neboť ihned na den následující nová schůzka smluvena jest
Jak slunko Linda září když navrací se domů zpívající fontáně na dálku pokloní se za novou snovou lásku děkujíce
Rovněž Hubert nezahálí Lindu v počínání na dálku napodobí to když svůj amulet v rukou stiskne za spřízněnou duši děkujíce mu
Bohužel na světě není šťastlivců pouze i řada nešťastníků obývá jej a ti do života povzbudit potřebují aby nesmutnili věčně
Právě to na paměti Linda s Hubertem měli když druhého dne opět shledali se jak jinak než v objetí lásky jíž na rozdávání bylo
Oba zamilovaní ani na chvilenku nezaváhali a rozdat se rozhodli těm jež strádají a to mírou vskutku vrchovatou
I otevřely se tedy brány hospicu Linda s Hubertem vešli za ruku něžně nesli se úsměvy přitom nešetříce
Tu znenadání odkudsi pláč se ozval smutnému chlapci náležel slzy na krajíčku měl neboť útrapy nemohoucnosti zažíval
I poklekla tedy před něj Linda na obtíže vyptala se jej poté vodu ze zpívající fontány nabídla a chlapečka úsměvem obdařila
Zázrak se následně udál všichni v hospicu toho přímými svědky byli to jak chlapeček ručkou pohnul a nožičkou zakopal
I tu k chlapečkovi Hubert přistoupil rukou jeho nehybné tělíčko promasíroval a nový úkaz udál se to když nemocný bez obtíží ze svého lůžka vstal a na celý svět se usmíval
,Zázrak! Stal se zázrak!´ Zvolali ti, jež přihlíželi tomu Leč vždyť to tak prostinké bylo to jen čistá láska nemožné vykonala
Zakrátko nová ozdravná misie nedala na sebe dlouho čekati postačilo pouze z hospicu na ulici vyjíti a kolem sebe pozorně rozhlédnouti se
Na zemi svíjel se tam muž navenek svoji ubohost neskrývajíce o pomoc kolemjdoucí žádal však se zlou se potýkajíce
Tu k němu zamilovaný pár přistoupil Hubert padesát sentonů věnoval Linda jemným dotykem dopřála zdraví a muž se na celý svět opět usmíval
Opodál jistá žena v přímém ohrožení života ocitla se náhle kdy znenadání k zemi klátíc se nevědoma si svého vědomí
Potřebné sebevědomí ovšem plného posílení dosáhlo to když zamilovaný pár k nehybné vydal se jejího ozdravného ducha oživil a to jemným dotykem na srdíčko přímo
I rozproudila se krev v žilách tep života zrychlil se žena zpátky svého ztraceného vědomí nabyla zavázána zamilovanému páru jeho ozdravné síle převelice byla
Hubert s Lindou věděli však co ženě sděliti mají: ,Myslete na nás pěkně a společnými silami štěstí naproti dojdete´
Tak prostinká slovíčka jest to byla a přece toliko záslužného vykonati dokázala neboť když láska k bližnímu svému hranic nezná překonat nemožné dokáže
Odpoledne jako stvořené pro konání zázraků dvě zamilované hrdličky jich na rozdávání měly promenády a aleje jimi jen zářily a stromy do krásy ožívaly vykvétajíce
I plynul dále čas ten mocný čaroděj světa jaro s létem střídalo se podzim se zimou však ona ojedinělá láska vzkvétala nadále
Ani sama zloba jiných závistivců zlomiti ji nedokázala tak moc Hubert s Lindou milovali se
A tak popřejme tomuto kouzelnému páru samé štěstí jen a z jejich lásky a činů poučme se Vždyť štěstí je jak šafránu a najít opravdovou lásku či přátele to mnohdy nemalé úsilí stojí
Pokusme se tedy o něj pak třeba i my najdeme toho jemuž lhostejní nejsme a on na oplátku nám zas
Poté sám zázrak lásky a přátelství prostou prostinkou cestičkou dostaví se do našich životů vstoupí a učiní je smysluplnější, honosnější krásnější
