Když tak přemýšlím nad tím, nakolik je člověk sám v sobě rozdvojen, divím se, že se vůbec může sám se sebou dohodnout. Jeho vnitřnímu království vládnou dva naprosto odlišní bratři, kteří si jeho tělo v dávném sváru rozdělili přesně vejpůl. Naštěstí většinou vládnou svým hemisférám moudře. Při své naprosté odlišnosti je div, že vůbec nejsou xenofobní, a že se vždy dohodnou tak hladce, že si ani nevšimneme, že jsou dva. Rozum a cit. Podle vědců levá hemisféra vládne rozumem, kdežto pravá citem, a v hmotné sféře levá vládne pravé polovině těla a pravá levé, pro srandu králíkům. Kdysi se ke mně donesla drahami ústní slovesnosti jedna podivuhodná teorie, kterou jsme hned s matkou začaly prověřovat v zrcadle. Prý jedna část obličeje vypadá navenek zlejší, než ta druhá. U mě se to ukázala být ta levá, ta odpovídající hemisféře citu. Měla větší kruh pod okem, strhanější rysy a netvářila se při pohledu z boku zrovna přátelsky. Na pohled vypadala jako rozzuřený pes. Ale znamená to, že je skutečně zlejší, nebo jen to, že je to ona, kdo nese tíhu světa, zatímco sféře rozumu je to jedno, protože nic necítí?
Ale je jí to opravdu jedno, nebo je spíš chladným a rozvážným průvodcem hemisféry levé, kterou vede za ruku tím peklem citu? Možná to je ten důvod, proč jsme takto rozpůleni, abychom dokázali navzdory bouři citů zachovat chladnou hlavu. Žít jako oxymóron, být pestří a v napětí sfér tvořiví. Nikdy ovšem nesmíme přetnout corpus callosum, komunikační most mezi oběma královstvími, jinak zavládne svár a skutečná fyzická válka, kdy nás může začít škrtit naše vlastní ruka, což se po lobotomii běžně stávalo.
Když v pubertě nosila tričko s nápisem Crazy girl, nevěděla, jak doslovně ji to jednou bude vyjadřovat. Pro ni to znamenalo divokost, živelnost a radostnost, kterou se v té době pyšnila. V sedmnácti letech sestoupila do pekel. Začalo to osudným zjištěním, že strach ze strachu způsobuje strach. To způsobilo depresi. Jako odpočinek od deprese přišla mánie a nakonec vše vyvrcholilo psychózou. Od té doby trpělivě leze z propasti. Nálepky, kterými ji lze v současné době popsat, jsou „učitelka jazyků,“ „literátka,“ nebo „intelektuálka“ zároveň však „invalidní důchodce.“ Ona sama se identifikuje s vlkodlakem.