Próza je inspirována knihou V. Woolfové K majáku. Ale jen myšlenkou a
tvarem, zpracováním je naprosto svébytná.Setkávají se zde ženy a dívky spojené
rodinnými vztahy, jejich osudy se protnou na prázdninové cestě k moři, pak už
jen autorka ve „zbytcích životů“ dokončuje zvlášť jejich příběhy.
Na knize je zajímavé,
že hrdinkami jsou samé ženy a jen jeden muž, který tyto ženy spojuje jako
manžel a otec. Autorka, přestože tak mladá, si umí nejen všímat, ale i popsat
nitro postav a dokonale ho rozklíčovat, přesně umí vystihnout, kdy jen naznačit
(Jíťa – tajemství její povahy; nejasné, ale alarmující) a kdy doříct důležitou
informaci (Jíťa). Pavel Janoušek píše, že „se próza …. značně vymyká kontextu
současné české literatury“. Je přesně o tom, čím se vyznačuje současná - nejen
česká společnost – o rodinné komunikaci, rozpadu mezilidských vztahů. Kniha
má 3 části: Petrovy dvě ženy, K moři, Zbytky životů. Je napsána živě, bez
zbytečného vysvětlování, popisů, každá napsaná věta má svůj důvod (jak to má
v knihách být), není tam vata. Je čtivá a přitom hluboká, vybroušená do tvaru,
kde září naplno, stíny se dají tušit, víme, že existují, spousta nedořečeného
dává prostor fantazii, domýšlení, není povrchní, triviální jako spotřební ženská
literatura. K moři provokuje čtenáře k prožívání osudů hrdinek ještě dlouho po
přečtení, je vidět, že zrála léta, vtahuje nás tak, že se nám zdá: „jako bysme tam
byli“ ;-))
Oceněna Ortenovou cenou pro mladé autory (2008).
Petra Soukupová (1982)